Projekce obrazů na plochu byla používána umělci již dávno. Roger Bacon zhotovil ve třináctém století dírkovou komoru – cameru obscuru, s jejíž pomocí pozoroval obrazy různých předmětů. Dírková komora je vlastně krabice, v jejíž přední stěně je malý otvor. Tímto otvorem prochází světelné paprsky, které na protilehlé ploše (matnici) promítají převrácený obraz prostoru před otvorem. Aby se obraz mohl pozorovat přímo, je nutné matnici nahradit mastným papírem nebo matovým sklem. Dírkovou komorou se zabýval i Leonardo da Vinci, ale až Giovanni Battista della Porta v polovině 16. století nahradil prázdný otvor spojkou. Dal tak základ laterně magice, která je předchůdkyní všech dnešních fotoaparátů. Dlouho se této kamery používalo jako fyzikální hříčky. Větší využití měla jako camera lucida v kreslířství, kdy se obraz vytvořený dírkovou komorou obtáhl a pěkný obraz nakreslil i méně zručný malíř.
Princip camery obscury.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Teď už jen chybělo objevit způsob, jak zafixovat obraz na matnici. V roce 1825 získal Louise Daguerre kontakt na penzionovaného důstojníka Nicéphora Niepce, který objevil heliografii, světlorytinu. Čtyři roky trvalo, než se oba domluvili na spolupráci. Pak sepsali společnou smlouvu a předali si výsledky svých prací. Jejich spolupráce netrvala dlouho. Niepce v roce 1833 zemřel. Daguerre v pokusech nepřestal. Náhoda tomu prý v roce 1835 chtěla, že se mu podařily první snímky. Málo osvícené nepovedené desky odložil do skříně s tím, že je za pár dní omyje a nachystá na další expozici. Když je ale po pár dnech vytáhl na sluneční světlo, zjistil, že obrázky jsou přirozené, ostré a na světle neměnné. Daguerre pátral po látce ve skříni, která to způsobila – byla to rtuť. Daguerre svůj vynález dále zdokonaloval – dokázal expozici zkráti z hodin na minuty, jako ustalovač použil v roce 1837 obyčejnou kuchyňskou sůl.
Boulevard de Temple vytvořený Daguerrem v roce 1838.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Teď nezbývalo nic jiného než vynález zpeněžit. Nebyl o něj zájem. Dagguerovou poslední nadějí byla Academie des Sciences. Ta ustavila komisi složenou z Francoise Araga, Jeana Biota a Alexandera Humboldta. Vynález prouzkoumali a ve zprávě ze dne 7. ledna 1839 doložili, že Daguerrův objev je nový a originální. Francouzská vláda se nabídla, že objev odkoupí. Každá částka byla vzhledem k tušené důležitosti objevu malá, proto Daguerre i syn Niecéphora Niepce dostali doživotní rentu. Daguerre byl navíc jmenován rytířem Čestné legie. Dne 19. srpna 1839 byl na slavnostním zasedání Academie des Sciences zveřejněn podrobný popis vynálezu s prohlášením, že tím je vynález daguerrotypie věnován celému světu.
Poprvé pojem fotografie (z řeckého photós – světlo a graphein – psát) použil John Herschel 14. března 1839, když na zasedání Royal Society četl svůj článek Note on the art of Photography, or The Application of the Chemical Rays of Light to the Purpose of Pictorial Representation. Daguerrovu metodu zdokonalil William Fox Talbot v Anglii. Jeho metoda se nazývá calotypie a spočívá v tom, že se listy papíru potáhnout vrstvou chloridu stříbrného pro vytvoření okamžitého negativního obrazu, který pak může být použitý pro výrobu libovolného množství kopií. Talbot si svůj vynález v roce 1840 patentoval a tím značně omezil jeho používání. Později jeho proces zdokonalil George Eastman a ten je při vyvolávání klasických fotografií používán dodnes.
S principem barevné fotografie poprvé přišel 17. května 1861 James Clerk Maxwell. Promítl na plátno současně tři černobílé snímky přes červený, zelený a modrý filtr. Každý černobílý snímek byl snímán přes příslušný barevný filtr. Metoda je velmi komplikovaná, proto se nepoužívala.
První barevná fotografie z roku 1861 – Stužka.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: James Clerk Maxwell. Public domain.
Na principu barevné fotografie, ať už pomocí subtraktivního nebo aditivního míchání barev, pracovala řada vynálezců. Mezi nimi např. Louis Ducos du Hauron, Adolf Miethe, Auguste a Louis Lumièrové atd. V roce 1884 George Eastman vyrobil první fotografický film. V roce 1888 uvedl první filmový fotoaparát pod obchodním názvem Kodak. Od roku 1935 byly na trhu i barevné filmy.
Zdokonaloval se nejen způsob vzniku fotografie, ale také samotný fotoparát, především jeho objektiv. Původní jednoduchou spojku, kterou použil della Porta nahradil už v době Daguerrových prací Chevalier achromatickou čočkou (kombinace spojky a rozptylky, která nevykazuje chromatickou – barevnou vadu). V roce 1840 navrhl Jozef Petzval tzv. dokonalý objektiv, v roce 1866 vznikl aplanát jako kombinace dvou achromatických čoček atd.V roce 1969 vynalezl George Elwood Smith a Willard Boyle snímače CCD a v dalším roce je zabudovali do fotoaparátu. Až v roce 1981 uvedla společnost Sony na trh první digitální fotoaparát.
