9. října 1851 – 8. prosince 1913
český fyzik
 
Čeští fyzikové nejsou úplně tak známí jako jejich zahraniční kolegové, i když jejich práce byla světového významu. Příkladem může být František Koláček, fyzik, který dokázal pozvednout fyziku na několika vysokých školách, a jehož pokusy potvrdily práce Maxwella nebo Hertze.

František Koláček se narodil ve Slavkově u Brna. Byl jedináčkem a navíc byla jeho rodina poměrně bohatá. Studoval na gymnáziu v Brně, pak pokračoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze studiem matematiky a fyziky. Jeho spolužáky tu byli Augustin Seydler a Čeněk Strouhal. Úroveň výuky mu v Praze nevyhovovala, až na přednášky Ernsta Macha.


František Koláček.
Zdroj: KUČERA, B. Posmrtná oslava dvorního rady prof. Dra. Františka Koláčka. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 44 (1915), s. 129-141. Public domain.

První učitelská místa

Proto se rozhodl odejít do Vídně. Zde na něj měl velký vliv Joseph Stefan. Přenášky z matematiky nebyly na dobré úrovni ani tady, proto studoval matematiku soukromě. V jednadvaceti letech získal aprobaci pro vyučování matematiky a fyziky na českých i německých středních školách a ve stejném roce nastoupil jako suplent na I. německém gymnáziu v Brně, kde zůstal jeden rok.

V roce 1873 se stal profesorem na I. českém (tehdy slovanském) gymnáziu v Brně a působil tu dalších 18 let. V pronajatých místnostech gymnázia provedl řadu experimentů, které publikoval. V roce 1877 získal titul doktora filozofie na pražské univerzitě u Ernsta Macha, v roce 1882 se stal docentem teoretické fyziky na C. K. vysoké škole technické v Brně, ale tohoto místa se po dvou letech vzdal. V roce 1891 po smrti Augustina Seydlera byl konečně jmenován řádným profesorem teoretické fyziky na pražské univerzitě.

Profesorem na univerzitě

Z příchodu na univerzitu byl nadšený i zklamaný. Miloval přednášení. Jeho přednášky byly téměř vždy plně obsazené, i když je pořádal v ranních hodinách a v přetopené malé posluchárně Klementina. Hned po příchodu do Prahy se začal shánět po malé místnosti, kde by mohl provádět své experimenty. Ale ve stísněných podmínkách Klementina se místo nenašlo. Když potřeboval potvrdit v roce 1895 teoretické výsledky elektrické rezonance, tak musel požádat Karla Domalípa na C. a K. české vysoké škole technické v Praze o spolupráci.

Ani na pražské univerzitě se dlouho neohřál. Od letního semestru 1900 odešel do Brna na nově založenou C. K. českou technickou vysokou školu Františka Josefa. Ani s poměry v Brně nebyl spokojený. Navíc fyzika v Praze upadala. František Studnička omezil přednášky na minimum, Eduard Weyr je pro nemoc zrušil úplně a za Koláčka nebyla náhrada. Bylo tedy více než nutné, aby se Koláček vrátil.

Samostatný ústav teoretické fyziky

Po prázdninách v roce 1902 začal František Koláček v Praze opět s přednáškami. Po návratu se snažil vybudovat samostatný ústav teoretické fyziky. Ale marně. Až od roku 1907 byla jeho žádost na ministerstvu kladně vyřízená. Nový ústav pro teoretickou fyziku sídlil v budově ústavu matematicko-přírodovědeckého v ulici u Karlova, kam se František Koláček přestěhoval v roce 1911.


Nový Fyzikální ústav na Karlově.
Zdroj: NOVÁK, V. Čeněk Strouhal. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 39 (1910), s. 370-387. Public domain.

Od začátku až do konce svého působení v matematicko-přírodovědném ústavu bojoval s ostatními obory o místnosti, učebny a laboratoře. Vždy to byl on, kdo ustoupil pro blaho a klid ostatních.

Fyzikální objevy

František Koláček pracoval snad ve všech oblastech fyziky, ale jeho nejmilejším oborem byla optika. Právě práce z optiky ho proslavily nejen u nás, ale i v zahraničí. Koláček jako jeden z prvních pochopil význam teorie elektromagnetických vln Jamese Maxwella a podstatně přispěl k jejímu doplnění.

První práce z tohoto oboru uveřejnil v roce 1887, tedy ve stejné době, kdy konal své pokusy Heinrich Hertz. Vedly k potvrzení Maxwellovy teorie. Koláček ukázal, jak elektromagnetická teorie dokáže vysvětlit optické jevy plně v souladu s výsledky experimentů. Byl prvním, kdo přišel s elektromagnetickou teorií disperze světla. Práci uveřejnil ve stejné době jako Heinrich Hertz. Pro své studenty napsal František Koláček několik učebnic – Hydrodynamiku, Elektřinu a magnetismus a třetí díl Seydlerových Základů theoretické fysiky.

Za svou práci byl odměněn titulem c. k. dvorního rady a rytířským řádem železné koruny II. třídy, v roce 1895 byl zvolen děkanem filozofické fakulty. Bohužel dlouho si slávy neužíval. V roce 1910 ho při přednášce postihla slabá mozková mrtvice. Od té chvíle se jeho zdraví začalo zhoršovat. Nepomohly ani časté pobyty v lázních. 8. prosince 1913 po pravidelné procházce parkem před obědem omdlel a už se neprobudil. Pochovaný je na Vinohradském hřbitově.

Použité zdroje

[1] KUČERA, B. Posmrtná oslava dvorního rady prof. Dra. Františka Koláčka. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 44 (1915), s. 129-141.

[2] NOVÁK, V. Prof. Dr. František Koláček na české technice v Brně. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 41 (1912), s. 432-442.

[3] SOBOTKA, J. Vzpomínky na Františka Koláčka. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 44 (1915), s. 337-376.

[4] ZÁVIŠKA, F. Prof. Dr. František Koláček. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 41 (1912), s. 273-303.

Autor textu

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.