Trolejbusy 3 Tr 3 byly již třetí výrobní řadou modelu 3 Tr. Model Škoda 3 Tr se začal vyrábět v roce 1941 jako první trolejbus určený pro město Plzeň. Koncepčně tento trolejbus vycházel z modelu 2 Tr. Měl tři nápravy, dvoje dveře a kapacitu pro 80 cestujících (30 míst k sezení a 50 k stání). Z první a druhé výrobní řady se dochoval pouze jeden trolejbus 3 Tr 1 (celkem jich bylo 10), který v současné době vlastní Technické muzeum v Brně. Obě výrobní řady však měly jeden problém, měly pouze dvoje dveře, což se časem ukázala jako poměrně zásadní vada, protože to zpomalovalo obslužnost v zastávkách.
Proto přišla na scénu třetí výrobní řada Škoda 3 Tr 3. Těchto trolejbusů bylo vyrobeno celkem 24 kusů, přičemž se dochoval jen jeden s evidenčním číslem 119. Přidáním třetích dveří ztratil trolejbus dvě sedadla, kapacita se proto snížila na 28 sedících a 52 stojících.
Trolejbus Škoda 3 Tr 3 s číslem 119 poprvé vyjel do plzeňských ulic 27. 12. 1947. První pravidelná linka, která byla v Plzni zřízena vedla od Městských lázní (točna byla před sokolovnou ve Štruncových sadech) přes Doubravku k Ústřednímu hřbitovu. Trolejbus č. 119 jezdil po Plzni až do 1. 8. 1967, kdy byl oficiálně vyřazen z provozu a určen k sešrotování. K tomu mělo dojít na jaře roku 1968, ale naštěstí se tak nestalo. Trolejbus byl převezen na Státní statek do Lípy u Úněšova. Na státním statku sloužil jako zahradní domek, kůlna na nářadí a včelín. Trolejbus zchátral a zarostl v křoví. Objevil ho až historik Ing. Pavel Domanický roku 1994, který se rozhodl, že trolejbus zachrání. První cesta trolejbusu vedla do Zruče, kde se stal jedním z exponátů tamního soukromého muzea. V roce 1997 se trolejbus opět stěhoval, tentokrát do Muzea Škody Transportation, kde se stal součástí depozitáře. V roce 2008 přešel do majetku Techmanie, která získala finanční prostředky z ROP Jihozápad (4 500 000 Kč) na jeho záchranu. Trolejbus byl odvezen v prosinci 2010 do Žamberku, kde byl restaurován dlouhých 17 měsíců. Od 7. 6. 2012 je trolejbus Škoda 3 Tr 3 č. 119 - „Terka“ vystaven v Techmanii.
Trolejbus 3 Tr 3 s číslem 119 před rekonstrukcí.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Tomáš Moravec. Under Creative Commons.
Z původního trolejbusu byste toho ale v „Terce“ hledali málo. Dochoval se jen kompletní podvozek, dvojice elektromotorů, 8 podlahových roštů a kostra karoserie. Všechny ostatní části trolejbusu jsou nově dotvořeny na základě původních fotografií (dokumentace chybí). Jednou z největších zajímavostí trolejbusu je dvojice elektromotorů. Každý totiž pohání jen jednu stranu vozu. V dnešní době mají trolejbusy jen jeden elektromotor. Elektromotory jsou tzv. repasované, čili nově převinuté a funkční. V trolejbusu však chybí elektro výzbroj, proto je zatím nepojízdný. Trolejbus již na tu dobu poskytoval vysoký komfort pro řidiče, ten měl kompletně oddělený prostor pro řízení od prostoru pro cestující, rovněž trolejbus disponoval posilovačem řízení, který byl vzduchový. V trolejbusu byl kompresor, na který byl připojen nejen posilovač řízení, ale i mechanické vzduchové brzdy či ovládání dveří (mechanika dveří se nad 2 dveřmi dochovala). Trolejbus rovněž poskytoval komfortní cestování v letních měsících, protože celkem šest oken je otevíratelných až do své poloviny. Otevírání bylo manuální a prováděl ho řidič pomocí kliky. V zadní části vozu je pak ještě vidět sedadlo pro průvodčí, která prodávala a štípala lístky (v 50. letech stála jedna jízda 0,50 Kčs). Průvodčí měla k dispozici tři tlačítka. Prvním dávala znamení o ukončení výstupu a nástupu, druhé signalizovalo zastávky na znamení a třetí upozornilo řidiče v případě nebezpečí.
