Teorie
Listy rostlin mají plochý a tenký tvar, aby na velké ploše vystavily světlu buňky, obsahující chloroplasty se zeleným barvivem. Světlo tak může zcela proniknout do listové tkáně. Pokožka každého listu je pokryta póry, zvanými stomata, které řídí výměnu oxidu uhličitého a kyslíku mezi vzduchem venku a vnitřním prostorem listů.
Fotosyntézu ovlivňuje spektrální složení světla, které se mění s výškou Slunce a intenzitou záření, teplota (u našich rostlin je optimum asi 15 – 25 °C, při teplotách nad 30 °C nastává výrazný pokles rychlosti fotosyntézy) a voda, která je zcela nezbytná, její nedostatek se projevuje uzavíráním průduchů a zastavením přístupu CO2.
Zdroj: Techmania Science Center. Under Creative Commons.
Reakce, které jsou závislé na světle se nazývají fotomorfogeneze. Pomocí světla si rostliny utvářejí jak vnější podobu, tak i vnitřní strukturu a zároveň rostliny regulují svůj metabolismus i pohyby.
Pohybové reakce, kdy se rostlina ohýbá směrem ke světelnému zdroji se nazývá fototropismus. Je dána tím, že rostlina rozezná jak světelný podmět, tak i jeho polohu. Tato schopnost je důležitá zejména u klíčících rostlin, protože umožnuje rychlé dosažení polohy, která je vhodná pro fotosyntézu. Ne každý pohyb rostliny, který vznikl jako odpověď na světelný podmět, je fototropismus. Některé pohyby jsou vratné a nejsou tedy podmíněny růstem v ohýbající se části jako je tomu u tropismů. Takovými pohyby jsou např. denní-noční zvedání a klesání nebo otevírání se a skládání některých listů během dne v závislosti na slunci.
