Pouť k planetám:
Merkur

Nejmenší planeta s největšími krátery a extrémně rozdílnými podmínkami na povrchu. Merkur je planeta nejblíže obíhající Slunce. Vzdálenost 0,3 astronomické jednotky (což je 0,3 vzdálenosti Země od Slunce) vytváří na jeho povrchu opravdu pekelné podmínky. Ty navíc umocňuje velmi pomalé otáčení Merkuru kolem své vlastní osy. Jeden den na Merkuru tak trvá 58,5 dne, zatímco jeden oběh kolem Slunce trvá planetě 88 dní. Na této planetě tak za její dva roky uběhnou pouhé tři její dny. I díky těmto specifickým podmínkám oběžné dráhy panují na povrchu extrémně rozdílné tepelné podmínky. Zatímco na straně přivrácené ke Slunci je až 430 stupňů Celsia, na té odvrácené teplota klesá k -180 stupňům Celsia. Velikostně je Merkur nejmenší planetou sluneční soustavy. Jeho rovníkový průměr je 2439,7 km a je tak jen o 40% větší, než pozemský Měsíc. Některé měsíce ve sluneční soustavě (Ganyméd a Titan) jsou dokonce větší než tato planeta. Povrch Merkuru je zvrásněn nesčetným množstvím různě velkých kráterů a značně se tak podobá našemu Měsíci. Stejně jako Měsíc má však jen velmi řídkou, takřka nedetekovatelnou atmosféru. A podobnost s Měsícem má ještě jednu. Ačkoli se dříve vědci domnívali, že na Merkuru nemůže být voda v žádném skupenství, poslední výzkumy ukázaly, že se vodní led nachází ve stále zastíněných kráterech na pólech této nejmenší planety. Stejně jako na Měsíci tam byl vodní led pravděpodobně druhotně zavlečen dopadem komet a asteroidů tvořených právě vodním ledem. Z geologického hlediska je planeta zajímavá svým velkým obsahem železa. Planeta dosahuje vzhledem ke své hmotnosti značné hustoty až 5400 kg/m³. Tu způsobuje hlavně zmíněné železo. Teorie praví, že před asi čtyřmi miliardami let, když se tvořila sluneční soustava, se rodící Merkur střetl s protoplanetkou o velikosti asi 1/6 současného Merkuru. Vyvolaná srážka vytvořila takové množství energie, že se v podstatě odpařil svrchní plášť planety tvořený lehčími prvky, které u svrchního pláště známe třeba na Zemi. Z planety tak zůstalo v podstatě jen jádro tvořené těžšími prvky. Možnou památkou na tyto události je největší kráter zaznamenaný ve sluneční soustavě, který nese jméno Caloris Basin.