Teorie
Gravitační síla, kterou Měsíc působí na Zemi, vytváří slapové změny hladiny oceánů, která stoupá a klesá podle pohybu Měsíce kolem Země. Bez Měsíce by se jejich rozsah velmi snížil, ale nezmizel by úplně. Měsíc totiž tvoří pouze dvě třetiny slapového působení na naši planetu. Zbytek způsobuje Slunce a méně i planety, zvláště Jupiter.
Země spolu s Měsícem obíhají okolo společného těžiště. Protože hmotnost Měsíce dosahuje jen 1/81 hmotnosti Země, leží těžiště soustavy Země–Měsíc 4 800 km od středu Země, tedy ještě uvnitř zemského tělesa. Při oběhu Země kolem tohoto těžiště vzniká odstředivá síla. Jen ve středu Země je přitažlivá síla Měsíce stejně velká jako odstředivá síla, a každá působí opačným směrem: obě síly jsou tam tedy vyrovnány. Na straně Země obrácené k Měsíci je ale přitažlivá síla Měsíce o něco větší než odstředivá. Tam vzniká výduť – příliv. Stejné je to však i na straně Země odvrácené od Měsíce: tam je větší odstředivá síla, než přitažlivá síla od Měsíce. Proto i tam nastává příliv. Existují tedy dvě přílivové výdutě na protilehlých stranách Země. Mezi nimi je oblast odlivu. Můžeme tedy říci, že v každém přístavu nastává dvakrát denně příliv a odliv. Příliv nastává v době kulminace Měsíce na daném místě Země. Ve skutečnosti se přílivová vlna za Měsícem opožďuje (viz schéma nebo animace). Rozlišujeme dva extrémní druhy přílivu. Příliv skokový je největší příliv, nastává pokud se Země, Slunce a Měsíc (v úplňku nebo novu) nacházejí na jedné přímce. Příliv hluchý je nejmenší příliv, nastává jestliže se zmíněná tělesa nacházejí v pravém úhlu (první a poslední čtvrť).
Vznik slapových sil.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Místa s největšími přílivy: záliv Fundy (Kanada) 19,6 metrů, ústí řeky Gallegos (Argentína) 18 metrů, Frobisher Bay (Baffinův ostrov) 17,4 metrů, ústí řeky Severn (Anglie) 16,3 metrů, Granville (Francie) 14,7 metrů. Rozdílnost ve výšce přílivové vlny vzniká také díky nestejné hloubce moře, tvaru pevnin, ostrovů a poloostrovů a dalšími překážkami.
Příliv a odliv mohou být využívány jako zdroj energie. V místech s vysokým přílivem byly vybudovány takzvané přílivové elektrárny. První moderní přílivová elektrárna zahájila provoz v roce 1966. Elektrárna byla postavena v Bretani v ústí řeky La Rance, kde je průměrná výška přílivu 8,4 m. Při přílivu je mořská voda nahnána do přehrady přes turbíny, kterými otáčí a vyrábí elektrickou energii a zároveň plní nádrž. Když příliv opadá, je voda z nádrže vypouštěna opět přes turbíny zpět a produkuje tak další elektřinu. Turbíny mají tedy reverzní chod.
Druhy přílivových elektráren.
Zdroj: Techmania Science Center. Under Creative Commons.
V podstatě existují dvě hlavní metody výstavby slapových elektráren, a to přehrazováním (1) nebo přímým využitím průtočných podvodních turbín (2). U přehradního typu se voda při přílivu zachycuje v tzv. přílivové laguně. Hráz je tvořena otvory pro přívod vody do laguny, v nichž jsou turbíny s generátory. Rozdíl hladin mezi přílivovou lagunou a volným mořem vytvoří potenciální energii. Při vyrovnávání hladiny působí hydrostatický tlak na lopatky turbín a tím je konána práce. Při odlivu se tento proces opakuje. Přílivové turbíny se využívají v hloubkách 20 – 30 m a jsou určeny pro rychlosti proudu v rozmezí 2 - 3 m/s, při vyšších rychlostech hrozí poškození.
