Hans Bethe

2. července 1906 – 6. března 2005
americký fyzik německého původu

Na začátku druhé světové války většina vědců pracovala pro tajný projekt Manhattan. Po jeho zkončení se jejich řady rozdělily na zastánce a odpůrce jaderných zbraní. Hans Bethe se přidal k té druhé části a po zbytek života bojoval za mírové využití jaderné energie.

Hans Albrecht Bethe se narodil v německém Strasbourgu. Jeho táta byl známý německý fyziolog a profesor medicíny. Mladý Hans navštěvoval v letech 1915 až 1924 gymnázium ve Frankfurtu nad Mohanem. Pak studoval na tamní univerzitě, další dva a půl roku absolvoval v Mnichově. Po skončení studia v roce 1928 obhájil doktorát z teoretické fyziky pod vedením Arnolda Sommerfelda.

Hans Albrecht Bethe.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1930 získal od Mezinárodní vzdělávací instituce stipendium, a proto odešel na zkušenou do Cambridge k Ernstovi Rutherfordovi a k Enricu Fermimu do Říma. Až do nástupu nacistů k moci pak Bethe vyučoval fyziku v Mnichově a v Tübingen. Po nástupu Hitlera k moci odešel na univerzitu v Manchesteru a Bristolu a roku 1937 emigroval do USA, kde se natrvalo usadil. V roce 1935 přijal místo na Cornellově univerzitě v USA.

Během druhé světové války pracoval jako vedoucí oddělení teoretické fyziky v Los Alamos, tady se účastnil projektu vývoje první atomové bomby s názvem Manhattan. Po roce 1946 ale na protest odešel a vytvořil na Cornellově univerzitě v Ithace jeden z nejuznávanějších ústavů jaderné fyziky v USA. Když ho v roce 1949 Edward Teller zval, aby se zúčastnil vývoje vodíkové bomby, Bethe odmítl. Krátce hostoval na Kolumbijské univerzitě, v Cambridgi a v Kodani a ženevském CERN. Byl americkým delegátem na zdlouhavých ženevských jednáních se SSSR o kontrole zkoušek jaderných výbuchů, stal se zastáncem výhradně mírového využití jaderné energie.

Hans Bethe při rozhovoru s novináři.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V 30. letech minulého století publikoval hypotézu, že uvnitř hvězd dochází k vzniku jader hélia při setkání čtyř protonů a dvou elektronů, tzv. proton–protonový a uhlíko–dusíkový cyklus. Při teplotě řádově 20 miliónů K probíhá jaderná syntéza. V roce 1967 obdržel Nobelovu cenu za příspěvek k teorii jaderných reakcí a objevy v oblasti produkce energie ve hvězdách.

Zdroj: commons.wikimedia.org. Public Domain.

Použité zdroje

[1] PARDY, M. Hans Albrech Bethe (2. 6. 1906 – 6. 3. 2005). Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 50/2005, č. 4, s. 325–331. CS–ISSN 0032–2423.

[2] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

[4] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, osmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.