Sondy u Venuše

Jako první byla k Venuši vypuštěna sonda Veněra 1, která odstartovala 12. února 1961. Prolétla ve vzdálenosti 100 000 km od Venuše, ale kontrolní středisko se sondou ztratilo spojení. 26. srpna 1965 odstartovala Veněra 2, která proletěla 27. února 1966 kolem Venuše. Bohužel se nepodařil hlavní úkol mise – vyfotografovat osvětlenou část planety při průletu. Těsně před přeletem bylo ztraceno spojení. O pět dní později byla vypuštěna Veněra 3, která tvrdě dopadla na povrch Venuše 1. března 1966. Až po patnácti pokusech (oficiálně přiznaných a pojmenovaných nebo nepřiznaných) byla SSSR úspěšná, Veněry 4 až 12 v letech 1967 až 1978 přistály pomocí padáků na Venuši, vysílaly přímá měření z atmosféry a filmové záběry z povrchu. Sondy Veněra 9, 15 a 16 se staly na čas umělými družicemi Venuše. V roce 1981 provedly sondy Veněra 13 a 14 rozbor půdy. V roce 1983 Veněry 15 a 16 pořídily z polárních drah okolo Venuše mapy povrchu planety. Po této úspěšné řadě následovaly ještě sondy Vega 1 a Vega 2, jejichž primárním úkolem byl výzkum Halleyovy komety. Při průletu kolem Venuše vypustily nejen přistávací kapsli, ale i třiapůlmetrový balón, který se po 47 hodin vznášel asi 50 km nad povrchem planety.

I přes značný počet sovětských pokusů dostat se k Venuši se první sondou u Venuše stala americká sonda Mariner 2, která v prosinci 1962 proletěla kolem Venuše a potvrdila její vysokou povrchovou teplotu a oxid uhličitý v atmosféře. Předcházel ji neúspěšný pokus se sondou Mariner 1, který startoval 22. července 1962 (došlo k selhání nosiče). Kolem Venuše ještě prolétly sondy Mariner 5 a Mariner 10.

Mariner 2.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Americká sonda Magellan byla vypuštěna z raketoplánu Atlantis 4. května 1989. Na oběžnou dráhu Venuše byla sonda uvedena 10. srpna 1990. Sestoupila na minimální vzdálenost 248 km nad severním pólem. Za jednu otočku Venuše (tedy 243 dní) pořídil Magellan snímky celé planety. Používal radar, jehož vlny byly schopné proniknout hustými mraky Venuše. Magellan obýhal okolo Venuše, shromažďoval informace o jejím povrchu a gravitačním poli a po každém obletu je vysílal k Zemi. Ukázal hornatou krajinu plnou činných sopek. 12. října 1994 se Magellan vnořil do atmosféry Venuše, kde zanikl. Šestým cyklem výzkumů ukončil Magellan v roce 1994 svůj úkol.

ESA vypustila v roce 2005 sondu Venus Express, jejímž úkolem nebylo vzhledem k husté atmosféře pořizování snímků povrchu, ale produkce řady spekter a časových sekvencí oblačnosti. Konec mise byl posunut z roku 2010 na 2014. Na závěr své mise se sonda přiblížila k Venuši na vzdálenost 129 km. Jejím úkolem bylo získat doplňující informace o atmosféře. Poslední rádiový kontakt se sondou nastal 18. ledna 2015.

Venus Express.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Andrzej Mirecki. Public domain.

Zatím poslední misi k Venuši vyslala japonská JAXA pod názvem Akatsuki (akacki – svítání) 20. května 2010 v raketě H-IIA202. Na sondě je umístěno 90 hliníkových destiček s podpisy a vzkazy pozemšťanů. Sonda při příletu k Venuši plánovaně zažehla brzdící motory, pak se podle plánu odmlčela, protože vstoupila do stínu Venuše. Znovu se však neozvala. Když se spojení konečně podařilo navázat, tak vědci JAXA zjistili, že sonda je v bezpečnostním režimu a rotuje. 8. prosince se všechny naděje rozplynuly, protože sonda na další fázi brždění zapla motory na příliš krátkou dobu a Venuši minula. O pět let později dostali japonští inženýři z JAXA druhou šanci a díky návratu sondy Akatsuki zpět k Venuši mohli po sérii výpočtů a zažehnutí motorků 9. prosince 2015 oznámit, že sonda úspěšně zakotvila na oběžné dráze Venuše. Pokusí se vytvořit 3D model struktury atmosféry a oblačnosti.