Magnetickou indukci popisuje stejnojmenná veličina se značkou B a jednotkou tesla. Účinek magnetické indukce se zeslabuje s rostoucí vzdáleností od magnetu. Magnetickou indukci neovlivňují ani kapaliny, ani pevné látky, jen ve větších vrstvách feromagnetické látky, které se samy indukují. Působí tedy jako stínění před magnetickým polem. Srovnání velikostí magnetických polí ve vesmíru a na Zemi je v následující tabulce. Podle hygienických předpisů by zaměstnanci neměli pracovat s magnetickým polem vyšším než 2 T.
|
Lidský mozek |
10–14 T |
|
Mezigalaktický prostor |
10–15 – 10–9 T |
|
Mezihvězdný prostor |
10–9 – 10–6 T |
|
Zemské pole na povrchu u pólů |
10–4 T |
|
Slunce |
5 · 10–3 T |
|
Povrch levných magnetů |
0,1 T |
|
Povrch silných permanentních magnetů |
0,5 T |
|
Elektromagnet |
2 T |
|
Stacionární pole v laboratoři |
10 T |
|
Pulzní laserové plazma |
105 T |
|
Radiový pulzar |
108 – 109 T |
|
Magnetar |
1010 – 1011 T |
Magnetar je zvláštní typ neutronové hvězdy, u které se vyvinulo silnější magnetické pole. Magnetické pole starých hvězd je zřejmě odpovědné za vznik planetárních mlhovin. Ionizovaný materiál mlhoviny se zřejmě pohybuje podél magnetických siločar a vytváří pozorované struktury.
Mlhovina Kočičí oko (Cat´s Eye, NGC 6543). Kombinovaný snímek z HST v optickém oboru a z Chandry v RTG oboru. Rentgenově zářící oblasti jsou na snímku modré a kopírují bipolární charakter mlhoviny způsobený přítomností magnetického pole.
Zdroj: www.nasa.gov.
