17. prosince 1706 - 10. září 1749
francouzská fyzička

Gabrielle Émilie le Tonnelier de Breteuil se narodila 17. prosince 1706 v Paříži. Jejími rodiči byli Louis-Nicolas Le Tonnelier de Breteuil, baron z Preuilly, hlavní sekretář krále Ludvíka XIV. a Gabrielle-Anne de Froulay. Aristokratická rodina si žila na velice dobré úrovni. Měli pronajatý dům s třiceti pokoji s výhledem do pařížských zahrad Tuileries a sedmnácti služebnými. Émilie měla od útlého mládí nezvyklé zájmy: učila se anglicky, italsky, španělsky a německy, v deseti letech četla Cicerona, překládala řecké a latinské texty od Aristotela a Virgilia. Její zájmy neovlivnilo ani uvedení do společnosti v roce 1722, ani záliba v tanci, hra na cembalo, zpěv a amatérské hraní. Nezajímali ji prý ani komplimenty nápadníků, ale pouze analytická geometrie Reného Descarta. Matematické a fyzikální znalosti získávala od profesorů pařížské Sorbonny.


Émilie du Châtelet.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V devatenácti letech byla Émilie provdána za bohatého důstojníka du Châtelet. Jejich vztah byl čistě formální, i když spolu měli tři děti. Émilie však našla lásku u několika milenců. Mezi muži, které okouzlila svou krásou a intelektem, patřili matematik a astronom Pierre-Louis Moreau de Maupertius, filozof François Marie Arouet de Voltair a básník Jean François de Saint-Lambert. Na všechny své milence měla velký vliv, např. Mauperius odešel od armády a začal se věnovat fyzice.

Převážnou část svého díla vytvořila Émilie du Châtelet na zámku svého manžela v Cirey. Dlouhou dobu bylo toto venkovské sídlo v severovýchodní Francii neudržované. Než se sem Émilie nastěnovala tak prošlo důkladnou rekonstrukcí, aby vyhovovalo požadavkům moderní domácnosti v 18. století. Kromě toho bylo sídlo vybaveno k vědecké práci. Émilie tu měla knihovnu, laboratoř vybavenou nejmodernějšími přístroji dovezenými z Londýna, sály určené k diskuzím a řadu pokojů pro hosty. Na tomto zámku žila Émilie du Châtelet po dlouhou dobu i se svým druhým milencem François Voltairem. Prý měl k dispozici celé jedno zámecké křídlo spojené s ložnicí své hostitelky Émilie systémem tajných chodeb. Společně se jim podařilo vybudovat velkolepou knihovnu s téměř 21 000 svazky, která v té době byla větší než v řadě univerzit. Voltairův obdiv k Émilii byl bezmezný. Jednou v dopise prohlásil, že je „velký muž, jehož jedinou chybou je, že je žena“.


Zámek v Cirey.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Émilie du Châtelet považovala své rodinné povinnosti za splněné, jakmile se jí narodilo třetí dítě. Od té chvíle se věnovala naplno studiu. Do dějin přírodních věd se zapsala díky Isaacu Newtonovi a jeho dílu. Stala se jeho velkou propagátorkou. V roce 1738 společně s Voltairem publikovali Elémens de la Philosophie de Newton. V roce 1740 vydala třídílnou učebnici fyziky Institutions de physique, kde vyložila myšlenky Newtona, Gottfrieda Leibnize a Willema Gravesenda. V učebnici ukázala, že energie pohybujícího se objektu není přímo úměrná jeho rychlosti, jak se dosud věřilo, ale druhé mocnině rychlosti. Přeložila Newtonovy slavné Philosphiæ naturalis principia mathematica do francouzštiny pod názvem Principes Mathématiques de la Philosophie Naturelle. Práci na komentovaném překladu dokončila 1. září 1749, pouze pár dní před svou smrtí. Překlad vyšel ale až o deset let později s historickým úvodem od Voltaira.


Obrázek z knihy Elémens de la Philosophie de Newton z roku 1738, která popularizovala Newtonovy myšlenky. Na obrázku je Voltairův rukopis osvětlen zdánlivě božským světlem přicházejícím od samotného Newtona. Světlo se odráží od Voltairovy múzy, jeho milenky Émilie du Châtelet.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Émilie s Voltairem žila od náhodné schůzky v roce 1733 až do roku 1747, kdy poznala Voltairova blízkého přítele Saint-Lamberta. Émilie s ním otěhotněla a několik dní po těžkém porodu zemřela 10. září 1749 na horečku omladnic. Po její smrti Voltair prohlásil, že „její smrtí neztratil jen svou milenku, ale polovinu sama sebe; ženu myslící podobně jako on, duši, která k němu byla stvořena“. Émilie du Châtelet ovlivnila řadu osobností osmnáctého století, např. Alexise Clairauta, Daniela Bernoulliho nebo pruského krále Friedricha II. Velikého.

Použité zdroje

[1] KRAUS, I. Příběhy učených žen: životní osudy žen, které významně ovlivnily vývoj exaktních věd, především fyziky, matematiky a chemie. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2005, 166 s. ISBN 80-719-6308-9.

[2] EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Research a [forew. Janez POTOČNIK]. Women in science. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2009. ISBN 978-927-9114-861.

[3] http://www.wikipedia.org/

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.