31. března 1596 až 11. února 1650
francouzský matematik a filozof

René Descartes se narodil v La Haye ve šlechtické rodině jako třetí dítě. Byl to slaboučký chlapec a o jeho zdraví se rodina velmi dlouho obávala obzvlášť, když mu v prvním roce zemřela matka. Dětství neprožíval tak jako děti ze stejně bohatých šlechtických rodin. Otec Joachim se znovu oženil a uzavřený, samotářský René trávil většinu času sám, dokonce i se sourozenci se mnoho nekamarádil. V osmi letech ho dal otec studovat do jezuitské koleje v La Fleche. Byla to jedna z nejuznávanějších francouzských katolických škol, na níž se vzdělávali jen chlapci z nejvýznamnějších a nejbohatších rodin. Malý René si zde vedl velmi dobře. Po osmi letech, roku 1612, jezuitská studia ukončil a odnesl si z této církevní školy víru v boha, ale i názor, že nejspolehlivějším zdrojem poznání je vlastní myšlení a příroda. Po ukončení střední školy studoval práva a medicínu v Poitiers. Odtud se vydal do Paříže, rušného velkoměsta, které ho okouzlilo radovánkami. Celé další dva roky pak strávil v ústraní Fauborg Saint Germain četbou, studiem a přemýšlením.


René Descartes.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Frans Hals. Public domain.

Na otcovu radu vstoupil v roce 1617 jako dobrovolník do armády holandského prince Mořice Oranžského. Z protestantské armády přešel do katolické armády bavorského vévody Maxmiliána. Za téměř deset let poznal jako důstojník několik zemí – Německo, Holandsko, Itálii – a všude se zajímal především o matematiku. Descartes ostře vystupoval proti alchymii, astrologii a magii. Účastnil se jako dobrovolník bitvy na Bílé hoře a prý tu byl i zraněn. Při probírání z bezvědomí prý pronesl tuto větu: “Dubito ergo cogito, cogito ergo sum“ nebo–li česky “Pochybuji, tedy myslím, myslím, tedy jsem.“ Ve službách hraběte Buquoye sledoval obléhání Bratislavy, Trnavy i Nových Zámků. Do cizích armád se hlásil jako francouzský dobrovolník a vojenskou službu bral převážně jen jako vzrušující dobrodružství a zábavu.

Roku 1622, po návratu z vojenských tažení, se s otcem rozešel. Majetek, který zdědil po matce rozprodal a začal žít zcela samostatně. Cestoval po Itálii a Švýcarsku a nakonec se usadil v Paříži a začal se tu věnovat soustavné vědecké činnosti. Kontakt se společností i vědeckými novinkami mu zprostředkoval spolužák z jezuitské koleje abbé Mersénne. Ten pravidelně pořádal diskusní kroužky, do kterých i Descartes pravidelně docházel.

Po čtyřech letech, roku 1628, opustil rodnou Francii a přestěhoval se do holandského Leidenu, kde bylo svobodomyslnější prostředí pro jeho filozofické názory. Napsal zde většinu svých knih, v roce 1637 vydal Discours de la méthode pour bien conduire sa raison et la cherche la vérité dans les sciences (Rozpravy o metodě na správné vedení rozumu a hledání pravdy ve vědách) s dodatky La dipotrique (Dioptrika), Les météores (Meteory) a La geometrie (Geometrie) – s výkladem metody souřadnic a analytické geometrie aj. Hledáním kolmice ke křivce dospěl k rovnicím několika zajímavých křivek, např. Descartův list – folium Cartesii.

 René Descartes: Discours de la méthode pour bien conduire sa raison et la cherche la vérité dans les sciences

V roce 1644 vydal Principia philosophiae (Principy filozofie), které jsou zakladatelským dílem novověké filozofie, v jejichž duchu se fyzika vyvíjela až do konce 19. století a které se staly základem Newtonových Principií. Zformuloval tu základní zákony mechaniky (i dynamiky) ve formě axiomů. Mimo jiné objevil i zákon zachování hybnosti. Sluneční soustavu popsal jako heliocentrickou. Není to až tak samozřejmý názor. Vždyť tato kniha vyšla pouhých 11 let po procesu Galilea Galileiho. Jeho snahou bylo najít příčinu pohybu – sílu. Celé dílo věnoval učené princezně Elišce, nejstarší dceři českého zimního krále Friedricha Falckého.

Protože psal latinsky, používal i latinského přepisu svého jména – Cartesius, podle něhož se dodnes nazývá soustava pravoúhlých souřadnic (kartézských souřadnic), i když k současné podobě je dovedl až Pierre Fermat.

Kromě geometrie se zabýval i matematikou, v níž podal vysvětlení záporných hodnot odmocnin, zavedl pojem funkce a proměnné veličiny, čímž vlastně vybudoval analytickou geometrii, která umožňuje řešit geometrické problémy algebraicky. Dodnes se používá i řada jeho matematických symbolů: a, b, c jako symboly koeficientů a x, y, z jako symboly neznámých. Jeho symbolika zjednodušila i psaní mocnin, neboť místo x ∙ x a x ∙ x ∙ x začal užívat x2 a x3.


René Descartes.
Zdroj: National Portrait Gallery, London. Under Creative Commons.

Zabýval se fyziologií oka, vidění, studoval tvary čoček a sám sestrojil některé optické přístroje. Objevil dokonce zákon lomu světla na rozhraní dvou optických prostředí a vysvětlil podstatu duhy (pouze vznik hlavního a vedlejšího oblouku, ne barvy, které vysvětlil Isaac Newton). Dospěl k definici hybnosti a zákonu zachování hybnosti. Jako první se pokusil vysvětlit i vznik a vývoj vesmíru na základě přirozených vlastností hmoty a pohybu částic.

Kolem roku 1640 měl kvůli svým názorům velké nepříjemnosti s církví. A to nejenom s katolickou, ale i s protestantskou. Musel proto odejít do exilu. V roce 1647 krátce pobýval v Paříži, kde se setkal s Blaisem Pascalem. Výsledkem jejich setkání bylo mírné nepřátelství. Descartes si připisoval zásluhu na pokusu, který ukazoval pokles tlaku s výškou. Descartes údajně poradil Pascalovi ho provést, aniž se o tom Pascal později zmínil. Jen těžko dnes rozhodneme jejich spor. Jisté je, že si při vzájemném rozhovoru vyměňovali myšlenky a oba, žárliví na své vědecké zásluhy, si z rozhovoru odnesli poněkud odlišný dojem o vlastním podílu.

Roku 1649 Descarta pozvala švédská královna Kristina do Švédska. Chodil do stockholmského královského paláce a vyučoval ji filozofii. Ne dlouho, protože jednou brzy ráno, když za krutého mrazu spěchal za svou vznešenou žákyní, se nachladil, dostal zápal plic a zemřel. I když podle některých zdrojů byl otráven dvořany.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. Matematické drobnosti René Descarta (1596–1650). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, březen 2006, roč. 15, č. 7, s. 440–443. ISSN 1210–1761.

[2] JÁCHIM, F. René Descartes a vesmír. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, únor 2000, roč. 9, č. 6, s. 382–383. ISSN 1210–1761.

[3] JEDINÁK, D. René Descartes – premýšl´ajúci gavalier povolaný k hl´adaniu pravdy. Rozhledy matematicko–fyzikální, 2000, roč. 77, č. 1, s. 35–38. ISSN 0035–9343.

[4] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.

[5] MALÍŠEK, V. Descartova Principia philosophiae. Rozhledy matematicko–fyzikální, leden 1988, roč. 66, č. 5, třetí strana obálky. ISSN 0035–9343.

[6] NOVOTNÝ, J. Descartes a Pascal – svár rozumu a srdce. In Evropa mezi vědou a vírou – hledání nové konfigurace. Brno: VUT v Brně, 2001. ISBN 80–214–1865–6, 12 s.

[7] RŮŽEK, J. René Descartes. Přemožité času 8.

[8] SLAVÍK, J. Descartes – fyzik a filozof. Sborník VIII. Semináře o filozofických otázkách matematiky a fyziky, 1997.

[9] ÚLEHLA, I. Fyzika a filozofie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. ISBN 80–04–23411–9.

[10] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.