polský astronom
Johannes Hevelius se narodil v Gdaňsku. Jeho otec vlastnil pivovar a prý dokonce pocházel z Čech. Jeho jméno se používá v řadě variant. Nejčastěji se používá latinská verze, vyskytují se ale i verze Johann Hevel, Jan Heweliusz, Hewel, Höwel, Höfelcke, Hewelke, Höfelius či Höwelius.
Johannes Hevelius.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Cesta k astronomii
Johannes měl několik sourozenců, z bratrů byl ale jediný, kdo přežil dětství. V sedmi letech nastoupil na gdaňské gymnázium a studoval tu šest let. Gymnázium pak bylo na nějakou dobu uzavřeno, a proto přešel do malé školy v polsky mluvící oblasti nedaleko Bydgoszcze. Na gymnázium se Johannes vrátil v roce 1627 a od té doby se začal zajímat o matematiku a astronomii.
V roce 1630 odplul Hevelius do holandského Leidenu, kde začal studovat práva. Během plavby pozoroval fascinující zatmění Slunce a díky němu si našel při studiu práv čas i na astronomii, matematiku a optiku. Po roce odplul do Anglie a po dalším roce pokračoval do Francie, kde se seznámil třeba s Pierrem Gassendim.
Jeho další cesta měla pokračovat za Galileo Galileim do Itálie a Tycho Brahem do Prahy, ale v roce 1634 se Hevelius na přání svých rodičů vrátil do Gdaňska a jako jediný syn převzal vedení pivovaru. V roce 1635 se oženil s dcerou zámožného souseda Kateřinou Rebeschke. Usadil se, zabýval se obchodem a městskými záležitostmi a astronomie se z jeho života na čas vytratila.
Jeden z Heveliových 45 m dlouhých dalekohledů.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Astronomem na plný úvazek
Teprve na konci třicátých let se Johannes Hevelius začal k astronomii vracet. Opět ho nadchlo zatmění Slunce, tentokrát to z 1. června 1639. Od té doby se astronomii začal věnovat na plný úvazek. Vedení pivovaru předal své manželce a sám každou volnou chvilku věnovat pozorování, broušení čoček a konstrukci astronomických přístrojů, především kvadrantů a sextantů.
Maketa Heveliova dalekohledu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Na střeše svých několika sousedících domů vybudoval observatoř Stellaeburgum, ve které umístil obří dalekohled s ohniskovou vzdáleností 45 m. Při této délce se tubus prohýbal, proto ho odstranil. Vzhledem k proudění vzduchu mezi okulárem a objektivem se však zhoršoval obraz, který byl ovlivněný hlavně vnějším světlem pronikajícím ze všech stran. Přímé sledování kosmických objektů na obloze tak bylo proto docela těžké. Při velké ohniskové vzdálenosti bylo zorné pole dalekoledu malé, objekty byly proto pozorovatelné pouhých několik vteřin.
V této době si Hevelius dopisoval s předními evropskými astronomy – Johnem Flamsteedem, Edmondem Halleyem apod.
Pozorování Slunce a Měsíce
Johannes Hevelius pozoroval hlavně Slunce, Měsíc, Jupiterovy měsíce nebo Saturn. Velmi přesně zmapoval rotaci Slunce a vymyslel název pro fakule, což jsou jasné oblasti kolem slunečních skvrn. Tento název se používá dodnes.
V roce 1647 vydal spis Selenographia seu Descriptio Lunae s 60 pečlivě provedenými kresbami měsíčního povrchu. Popsal tu libraci, kterou objevil, a odhadl výšky měsíčních hor. Při svých pozorováních Hevelius zachytil na 550 různých útvarů na povrchu Měsíce a jako první zavedl stálé pojmenování útvarů na povrchu.
Mapa z Heveliova atlasu Měsíce.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Původně je chtěl pojmenovat podle význačných učenců, ale pak od této myšlenky ustoupil a využil analogie s názvy pohoří na Zemi. Dodnes přetrvaly dva z jeho pojmenování – Montes Alpes a Montes Apenines.
Pozorování komet
Druhá polovina 17. století byla bohatá na komety, sám Hevelius čtyři objevil a další řadu jich pozoroval. Ve spise Prodromus cometicus psal, že komety se mohou pohybovat po kuželosečkových drahách. Vpozdějším spise Cometographia pak už psal i o parabolické dráze.
V roce 1662 zemřela Heveliova manželka, o rok později se znovu oženil s šestnáctiletou Elizabethou Koopmanovou, která se zajímala o astronomii a brzy se stala dobrou pomocnicí svého manžela. Dodnes se zachovaly její pozorování i výpočty. Z prvního manželství neměl Hevelius žádné děti, z druhého měl děti čtyři.
Astronom bez dalekohledu
V roce 1673 Johannes Hevelius vydal Machina coelestis, kde popsal vybavení své hvězdárny a metodu svých pozorování. Byl posledním astronomem, který svá pozorování prováděl pomocí sextantu, tedy pouhým okem. To byl důvod pro Roberta Hooka, aby Heveliova pozorování arogantně označil za bezcenná. Hevelius se samozřejmě bránil.
Na půdě Royal Society, jejímž členem byl od roku 1664, argumentoval, že je schopný dosáhnout svou metodou stejných výsledků jako při pozorování dalekohledem. Spor se hned nevyřešil. Royal Society vyslala v roce 1679 do Gdaňska Edmonda Halleye vybaveného kvadrantem a dalekohledem. Zkouška dopadla nepřesvědčivě. Přístroj s dalekohledem nedal přesnější výsledky, což bylo způsobeno kvalitou Heveliových přístrojů a také jeho zkušeností a precisností při měření.
Postupně celá záležitost přerostla v aféru, do které byla zapojena řada členů Royal Society. I když podporovali budoucnost optických přístrojů s čočkami, přesto se postavili na stranu Hevelia, tedy do opozice proti arogantnímu Hookovi.
Johannes Hevelius: Machina coelestis
Velký požár
V roce 1679 postihla Hevelia velká tragédie, když mu kompletně shořela celá observatoř včetně bohaté knihovny. Požár někdo zřejmě úmyslně založil. I když bylo Heveliovi již 68 let, nerezignoval, ale pustil se do její obnovy. Na rekonstrukci získal prostředky od tří králů – polského, francouzského a anglického.
Rekonstrukce trvala 2 roky, bohužel se mu již nepodařilo zkonstruovat přístroje ve stejné kvalitě. V roce 1685 vydal pokračování Machina coelestis s názvem Annus climactericus, kde popisuje pozorování Miry, která vykonal po požáru společně se svou ženou.
Prožité trauma se podepsalo na jeho zdraví. Začátkem listopadu 1686 onemocněl a o několik týdnů později v den svých narozenin zemřel. Vdova Elizabeth všechnu pozůstalost po svém muži utřídila a čtyři roky po jeho smrti vydala pod názvem Prodromus astronomiae cum Catalogo fixarum et Firmamentum Sobiescianum (Astronomický posel s Hvězdným katalogem a Sobieského hvězdná obloha). Z knihy se stalo Heveliovo nejslavnější dílo, nejpoužívanější katalog hvězd předoptické éry. Kniha byla věnována králi Janu Sobieskému, který Heveliovi pomohl po požáru observatoře, poskytl mu roční rentu a odpustil daně.
Obrázek z Heveliova atlasu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Atlas se skládá z 57 listů, v nichž je zakresleno 73 souhvězdí obsahující 1564 hvězd pozorovatelných v Gdaňsku s jejich polohami. Mezi zakreslená souhvězdí patří například Sobieského štít, Sextant, Ještěrka, Liška, Honící psi, Malý lev, Rys a Cerberus. Všechny rytiny v této i předchozích knihách nakreslil a vyryl Hevelius sám společně se svou manželkou.
Použité zdroje
[1] CHOLASTA, M. Jan Hevelius. Povětroň, 2001, roč. 9, č. 1, s. 15–17.
[2] NAJSER, P. Hvězdná vášeň bohatého pivovarníka. Astropis, 2011, č. 4, s. 12–15. ISSN 1211–0485.
[3] ŠTEFL, V. Jan a Alžběta Heveliové. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, květen 2011, roč. 20, č. 9, s. 535–543. ISSN 1210–1761.
