28. ledna 1611 – 28. ledna 1687
polský astronom

Johannes Hevelius se narodil v Gdaňsku, jeho otec, vlastník pivovaru, byl údajně českého původu, matka byla původu německého. Používá se řada variací jeho jména. Nejčastěji je používaná latinská verze, vyskytují se ale i verze Johann Hevel, Jan Heweliusz, Hewel, Höwel, Höfelcke, Hewelke, Höfelius či Höwelius. Johannes měl několik sourozenců, z bratrů byl jediný, který přežil dětství. V sedmi letech nastoupil na gdaňské gymnázium, kde studoval šest let. Gymnázium pak bylo na nějakou dobu uzavřeno, a proto přešel do malé školy v polsky mluvící oblasti nedaleko Bydgoszcze. Na gymnázium se Johannes vrátil v roce 1627 a od té doby se začal zajímat o matematiku a astronomii.


Johannes Hevelius.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1630 odplul Hevelius do holandského Leidenu, kde začal studovat práva. Během plavby pozoroval fascinující zatmění Slunce, díky němu si našel při studiu práv čas i na astronomii, matematiku a optiku. Po roce odplul do Anglie a po dalším roce pokračoval do Francie, kde se seznámil např. s Pierrem Gassendim. Jeho další cesta měla pokračovat za Galileo Galileim do Itálie a Tycho Brahem do Prahy, ale v roce 1634 se Hevelius na přání rodičů vrátil do Gdaňska. Jako jediný syn převzal vedení pivovaru. V roce 1635 se oženil s dcerou zámožného souseda Kateřinou Rebeschke. Usadil se, zabýval se obchodem a městskými záležitostmi a astronomie se z jeho života na čas vytratila.


Jeden z Heveliových 45 m dlouhých dalekohledů.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Teprve na konci třicátých let se začal k astronomii vracet. Impulsem mu bylo opět zatmění Slunce z 1. června 1639. Od té doby se astronomii začal plně věnovat. Administrativní povinnosti související s vedením pivovaru předal své manželce a sám každou volnou chvilku věnovat pozorování, broušení čoček a konstrukci astronomických přístrojů, především kvadrantů a sextantů. Na střeše svých několika sousedících domů vybudoval observatoř Stellaeburgum, ve které umístil obří dalekohled s ohniskovou vzdáleností 45 m. Při této délce se tubus prohýbal, proto ho odstranil. Vzhledem k proudění vzduchu mezi okulárem a objektivem se však zhoršoval obraz, který byl ovlivňován vnějším světlem pronikajícím ze všech stran. Přímé sledování kosmických objektů na obloze tak bylo obtížné. Při velké ohniskové vzdálenosti bylo zorné pole dalekoledu malé, objekty byly tudíž pozorovatelné pouhých několik vteřin. V této době si Hevelius dopisoval s předními evropskými astronomy – Johnem Flamsteedem, Edmondem Halleyem apod.


Maketa Heveliova dalekohledu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Jeho hlavním pozorovacím zájmem bylo Slunce, Měsíc, Jupiterovy měsíce nebo Saturn. Výsledkem byla velmi přesně zmapovaná rotace Slunce, název fakule pro jasné oblasti kolem slunečních skvrn (používá se dodnes) a v roce 1647 vydané Selenographia seu Descriptio Lunae s 60 pečlivě provedenými kresbami měsíčního povrchu, popisem jím objevené librace a odhadem výšky měsíčních hor. Při svých pozorováních Hevelius zachytil na 550 různých útvarů na povrchu Měsíce a jako první zavedl stálé pojmenování útvarů na povrchu. Původně je chtěl pojmenovat podle význačných učenců, ale pak od této myšlenky ustoupil a využil analogie s názvy pohoří na Zemi. Dodnes přetrvaly dva z jeho pojmenování – Montes Alpes a Montes Apenines. Druhá polovina 17. století byla bohatá na komety, sám Hevelius čtyři objevil a další řadu jich pozoroval. Ve spise Prodromus cometicus vyjádřil názor, že komety se mohou pohybovat po kuželosečkových drahách. Ve spise Cometographia již psal o parabolické dráze.


Mapa z Heveliova atlasu Měsíce.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1662 zemřela Heveliova manželka, o rok později se znovu oženil s šestnáctiletou Elizabethou Koopmanovou, která se hluboce zajímala o astronomii a brzy se stala dobrou pomocnicí svého muže. Dodnes se zachovaly její pozorování i výpočty. Z prvního manželství neměl žádné děti, z druhého měl děti čtyři.

V roce 1673 vydal Machina coelestis, kde popsal vybavení své hvězdárny a metodu svých pozorování. Byl posledním astronomem, který svá pozorování prováděl pomocí sextantu, tedy prostým okem. To byl důvod pro Roberta Hooka, aby Heveliova pozorování arogantně označil za bezcenná. Hevelius se samozřejmě ohradil. Na půdě Royal Society, jejímž členem byl od roku 1664, argumentoval, že je schopen dosáhnout svou metodou stejných výsledků jako při pozorování dalekohledem. Spor se hned nevyřešil. Royal Society vyslala v roce 1679 do Gdaňska Edmonda Halleye vybaveného kvadrantem a dalekohledem. Zkouška dopadla nepřesvědčivě. Přístroj s dalekohledem nedal přesnější výsledky, což bylo způsobeno kvalitou Heveliových přístrojů a také jeho zkušeností a precisností při měření. Postupně celá záležitost přerostla v aféru, do které byla zapojena řada členů Royal Society. I když podporovali budoucnost optických přístrojů s čočkami, přesto se postavili na stranu Hevelia, tedy do opozice proti arogantnímu Hookovi.

 Johannes Hevelius: Machina coelestis

V roce 1679 postihla Hevelia velká rána, kompletně mu shořela celá observatoř včetně bohaté knihovny a všech přístrojů úmyslně založeným požárem. I když bylo Heveliovi již 68 let, nerezignoval, ale pustil se do její obnovy. Na rekonstrukci získal prostředky od tří králů – polského, francouzského a anglického. Rekonstrukce trvala 2 roky, bohužel se mu již nepodařilo zkonstruovat přístroje stejné kvality. V roce 1685 vydal pokračování Machina coelestis s názvem Annus climactericus, kde popisuje pozorování Miry, která vykonal po požáru společně se svou ženou. Prožité trauma se podepsalo na jeho zdraví. Začátkem listopadu 1686 onemocněl a o několik týdnů později v den svých narozenin zemřel. Vdova Elizabeth všechnu pozůstalost po svém muži utřídila a čtyři roky po jeho smrti vydala pod názvem Prodromus astronomiae cum Catalogo fixarum et Firmamentum Sobiescianum (Astronomický posel s Hvězdným katalogem a Sobieského hvězdná obloha). Z knihy se stalo Heveliovo nejslavnější dílo, nejpoužívanější katalog hvězd předoptické éry. Kniha byla věnována králi Janu Sobieskému, který Heveliovi pomohl po požáru observatoře, poskytl mu roční rentu a odpustil daně. Atlas se skládá z 57 listů, v nichž je zakresleno 73 souhvězdí obsahující 1564 hvězd pozorovatelných v Gdaňsku s jejich polohami. Mezi zakreslená souhvězdí patří například Sobieského štít, Sextant, Ještěrka, Liška, Honící psi, Malý lev, Rys a Cerberus. Všechny rytiny v této i předchozích knihách nakreslil a vyryl Hevelius sám společně se svou manželkou.


Obrázek z Heveliova atlasu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1]  CHOLASTA, M. Jan Hevelius. Povětroň, 2001, roč. 9, č. 1, s. 15–17.

[2] NAJSER, P. Hvězdná vášeň bohatého pivovarníka. Astropis, 2011, č. 4, s. 12–15. ISSN 1211–0485.

[3] ŠTEFL, V. Jan a Alžběta Heveliové. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, květen 2011, roč. 20, č. 9, s. 535–543. ISSN 1210–1761.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související exponáty Techmanie

Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.