Ze zkušenosti víme, že k zastavení těžkého nákladního automobilu je nutné vyvinout mnohem větší brzdící sílu než k zastavení osobního auta nebo motocyklu jedoucího stejně velkou rychlostí. Setrvačnost těles v pohybu se projevuje výrazněji při stejné rychlosti u těles s větší hmotností. Jedou-li po vodorovné silnici dva cyklisté o stejné hmotnosti, ale různě velkými rychlostmi, musí k zastavení vyvinout větší brzdící sílu cyklista jedoucí rychleji. Setrvačnost těles v pohybu se projevuje více u těles, která se při stejné hmotnosti pohybují větší rychlostí.
Z pozorování uvedených jevů vyplývá, že setrvačnost těles v pohybu se projevuje tím více, čím mají tělesa větší hmotnost a čím je jejich rychlost větší. O setrvačnosti těles v pohybu rozhoduje jak hmotnost, tak rychlost. K vyjádření této skutečnosti zavedl Isaac Newton fyzikální veličinu nazvanou hybnost tělesa. Hybnost označujeme p a je dána
Jednotkou hybnosti je kg m s-1.
Isaac Newton.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Pavel Trnka. Under Creative Commons.
Vzhledem k tomu, že rychlost je vektorová veličina, je i hybnost vektorová veličina. Vektor hybnosti tělesa má stejný směr jako vektor rychlosti v. Pomocí hybnosti můžeme vyjádřit první pohybový zákon: Těleso nemění svou hybnost, dokud na ně nepůsobí silou jiné těleso.
René Descartes a Gottfried Leibniz vedli velký spor o to, podle čeho posuzovat účinek síly při pohybu. Descartes tvrdil, že podle hybnosti mv, Leibniz zastával názor, že podle tzv. „živé síly“ mv2. Oba uváděli dobré důvody, a tak spor zůstal nerozhodnutý. Každý z nich měl totiž na mysli jiný účinek síly. Descartes podle doby, Leibniz podle dráhy, a proto také každý z nich dospěl k jinému výsledku.
