Uvedení tělesa do klidu nebo pohybu je vždy spjato s působením jiných těles. Podobně je tomu při každé změně velikosti nebo směru rychlosti. Vzájemné působení těles se projevuje silami, které mají pohybové čili dynamické účinky (jsou příčinou přechodu tělesa z relativního klidu do pohybu, a naopak) nebo klidové čili statické účinky (způsobují např. změnu tvaru čili deformaci těles). Věda, která toto zkoumá, se nazývá dynamika (z řeckého dynamis – síla).
Často se při vzájemném působení těles projevují současně účinky statické i dynamické. Působí–li závaží tahovou silou na volný konec pružiny, dochází jak k deformaci, tak k pohybu pružiny. Pohybový účinek síly je však vzhledem ke statickému účinku zanedbatelně malý. Kopneme–li do míče, míč se na okamžik deformuje zároveň je uveden do prudkého pohybu. Zde naopak zanedbáváme statický účinek síly a všímáme si výrazně převažujícího účinku dynamického.
Statické a dynamické účinky síly.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Síla je vektorová veličina. Účinek síly na těleso závisí na velikosti síly, na jejím směru a také na poloze jejího působiště. Nahrazujeme–li těleso hmotným bodem, je působiště síly v tomto bodě. Jednotkou síly je newton (N) pojmenovaný po Isaacu Newtonovi. Sílu měříme siloměrem (řec. dynamometr). Měřítkem velikosti síly je stupeň deformace pružné části siloměru. Tvar a tuhost pružné části siloměru je volen s ohledem na měřicí rozsah siloměru a na způsob odečítání hodnoty deformace.
Sílu, kterou je schopen člověk působit na určité těleso, zkoumá dynamometrie. Podle normy (populace se středoškolským vzděláním a věku 18 let) je u mužů průměrná hodnota 484,4 N a u žen 312,8 N.
Různá zvířata mají různou sílu. Některá mají čistě hrubou sílu a jsou schopná zvednout, táhnout nebo nosit obrovská břemena. Další mohou být mnohem menší, ale mají obrovský výkon ve srovnání se svou velikostí. Je proto těžké rozhodnout, kdo je největším silákem. Zde je desítka největších světových siláků ze světa zvířat: orel (je schopen nést asi čtyřnásobek své vlastní tělesné hmotnosti a uletět s ním až tři kilometry), anakonda (vyvine sílu odpovídající 250 kg), medvěd grizzly (zvedne 0,8 násobek své vlastní hmotnosti, tedy asi 500 kg), býk (utáhne 1,5 násobek své hmotnosti, tedy asi 900 kg), tygr (unese něco přes 550 kg, tedy dvojnásobek své tělesné hmotnosti do výšky asi tří metrů), gorila (zvedne až dvě tuny, tedy asi desetinásobek své hmotnosti), africký slon (zvedne až 9 tun, tedy asi 1,7 násobek své hmotnosti). I když je slon pořádný silák, nejsilnějším živočichem není savec, ale příslušník hmyzí říše: mravenec (v čelistech uzvedne padesátinásobek své vlastní váhy), chrobák (nadzvedne náklad 1115krát těžší, než je on sám), nosorožík (uzvedne 850násobek své vlastní hmotnosti).
Nosorožík kapucínek.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: George Chernilevsky. Public domain.
Použité zdroje:
[1] KRKOŠKA, J. O síle. Glosy k středoškolské fysice. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1905, roč. 36, s. 21–43.
