Barva ve skutečnosti není jednou z vlastností objektů kolem nás, ale je pouhým výplodem našeho mozku. Jakou barvu vidíme závisí nejen na objektu samotném, ale i na spoustě dalších faktorů – barvě světla, na okolním prostředí, únavě oka, atd. Barvy dělíme podle sytosti a pestrosti na barvy syté (neobsahují bílou složku, např. spektrální barvy) a nesyté; na barvy pestré (jsou to jednoduché barvy a jejich kombinace, např. červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigová, modrofialová) a nepestré (bílá, šedá a černá barva).
Aditivní míchání barev
Aditivní míchání barev spočívá v tom, že k jednomu barevnému světlu připojíme další barevné světlo, takže výsledné světlo má bohatší spektrální složení než dílčí světla. Aditivním smícháním všech jednoduchých barev (červené, oranžové, žluté, zelené, modré, indigové a fialové) ve stejných poměrech vznikne světlo bílé.
Bílé světlo také získáme smíšením jen tří základních barev RGB (red – červená, green – zelená, blue – modrá). Podle mezinárodní dohody a normy je to červená o vlnové délce 700 nm, zelená o vlnové délce 546,1 nm a modrá o vlnové délce 435,8 nm. Jestliže smícháme pouze dvě z těchto tří barev, dostaneme barvu doplňkovou. K doplňkovým barvám patří oranžová nebo žlutá. Obě vzniknou složením červené a zelené, ale v jiném poměru. Bílou barvu také dostaneme smícháním dvou doplňkových barev ve vhodném poměru. Aditivní míchání barev můžeme realizovat svícením různobarevných žárovek na bílou plochu. Výsledná barva je jasnější než obě samostatná světla.
Subtraktivní míchání barev
Při subtraktivním míchání barev se ze spektra dané složené barvy odebírají některé jeho spektrální složky a výsledná barva má tudíž chudší spektrální složení. Mezi základní tzv. normální barvy patří žlutá, purpurová a azurová. Subtraktivním složením žlutého, purpurového a azurového světla stejné hustoty vznikne barva šedá, a jsou–li filtry dostatečně syté, neprojde jimi žádné světlo a výsledkem je barva černá. Pro filtry stejné hustoty (sytosti) platí: purpurová + azurová = modrá, azurová + žlutá = zelená, žlutá + purpurová = červená. Odtud vyplývá, že každé barevné těleso pohlcuje světlo právě doplňkové barvy.
Subtraktivní míchání barev.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Jako příklad může sloužit zdroj bílého světla, před který je zařazen modrý a žlutý filtr. Modrý filtr z původně bílého světla propustí jen složky modrého světla a žlutý propustí jen složky žlutého světla. Z prošlého světla převládne zelená barva. Kdybychom použili dva filtry, jejichž spektrální složky nemají žádnou společnou část, bude tato kombinace filtrů zcela neprůhledná.
Subtraktivní míchání barev.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Subtraktivní míchání barev je typické pro všechny malířské i reprodukční techniky. V tiskárnách se používají tři základní barvy (cyan – azurová, magenta – purpurová, yellow – žlutá) a z důvodu úspory pigmentu (inkoustu, toneru) se k nim navíc přidává ještě černý pigment. Je nutný proto, že pigmenty obsažené v barvách nejsou nikdy tak kvalitní, aby soutiskem vznikla dokonale černá barva. Tento systém se nazývá CMYK – podle začátečních písmen anglických názvů barev. Na tomto principu funguje barevná reprodukce klasických tiskových technik (ofset, hlubotisk, gumotisk apod.), ale i počítačové a velké digitální tiskárny a také některé skenery. Starší polygrafický termín pro tento způsob reprodukce je stabilizovaný čtyřbarvotisk. Používá se i při vyvolání klasické barevné fotografie. Subtraktivní míchání barev se projevuje i při osvětlování těles světlem různé barvy. Osvětlíme–li těleso světlem určité barvy, subtraktivně se smísí s barvou předmětu.
Vliv barevných filtrů na výslednou barvu světla.
