švýcarský matematik, fyzik a kartograf
Johann Heinrich Lambert se narodil v Mülhousenu na německo–francouzském pomezí. Na základní školu chodil do 12 let, pak musel zůstat doma, aby se vyučil u svého otce krejčím a zároveň pomohl uživit početnou rodinu. Vzdělávat se chtěl ale dál, a tak musel studovat po večerech sám.
Johann Lambert.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Od krejčího k astronomovi
Díky tomu o tři roky později získal dobré místo úředníka v železárnách v Seppois. Jeho pracovní náplň tvořily v té době běžné kancelářské práce – kaligrafická úprava písemností, účetnictví apod. Brzy si přivydělával i jako soukromý učitel. V 17 letech odešel do Basileje jako sekretář Johanna Rudolfa Iselina, vydavatele Basler Zeitung. Práce to nebyla příliš náročná, a tak měl dost času na další studium.
Ve dvaceti letech odešel do Churu k hraběti von Salisovi pečovat o jeho vnuka a další děti. V zámecké knihovně našel dostatek zajímavých knih, a proto mohl i tady pokračovat ve samostudiu. Věnoval se především matematice, astronomii, fyzice a filozofii.
Stal se členem Societas Helvetica – švýcarské vědecké společnosti, pro niž prováděl meteorologická měření. Se svými svěřenci podnikl v roce 1756 vzdělávací cestu po Evropě, navštívili Göttingen, Utrecht, Haag a nakonec Paříž, kde se Lambert seznámil s Jeanem d´Alembertem. Po návratu zkončil s prací u hraběte von Salise a věnoval se už jen vědecké práci.
O fotometrii
Krátkou dobu bydlel v Zürichu, ale pak se vrátil do svého rodného města. V roce 1759 mu vyšla kniha Die freye Perspective, která svým obsahem překonala vrcholnou práci o perspektivě od Brooka Taylora. Od stejného roku žil v Augsburgu, kde našel vydavatele svých dalších knih Photometria a Cosmologische Briefe über die Einrichtung des Weltbaues (Kosmologickélisty o uspořádání vesmíru). V díle Photometria publikoval základy fotometrie, proto se po něm dnes nazývá např. Lambertům kosinový zákon, Lambertův zářič, jednotka světelného jasu (lambert), Lambert-Beerova věta atd. V díle Cosmologische Briefe jako první psal o objevu dvojhvězd, do astronomie zavedl použití fotometrie, pojmu albedo apod.
V dalších letech se podílel na geodetických měřeních mezi Milánem a Churem. V roce 1765 byl na návrh Leonharda Eulera přijat na místo stavebního rady Berlínské královské akademie věd. Během této doby zpracoval čtyřsvazkové dílo Beyträge zum Gebrauch der Mathematik und deren Anwendung (Příspěvky k použití matematiky a její aplikace). Zaměřil se na perspektivu a zpracování základů deskriptivní geometrie – použil válcové promítání; dokázal, že π je iracionální číslo; zabýval se astronomií; studoval rovnoběžky a dospěl k některým výsledkům neeukleidovské geometrie. Johann Lambert zemřel 25. září 1777 v Berlíně na tuberkulózu.
Použité zdroje
[1] BOREC, T. Dobrý den, pane Ampére. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. ISBN 14–031–81.
[2] ČIŽMÁR, J. – SKLENÁRIKOVÁ, Z. Geometria v diele Johanna Heinricha Lamberta. 29. mezinárodní konference Historie matematiky, Velké Meziříčí, 22. 8. – 26. 8. 2008, s. 11–31 1. vydání. Praha: Matfyzpress, 2008. ISBN 978-80-7378-048-7.
[3] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, šestý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
