Teorie
Základním úkolem každého optického přístroje je zvětšit zorný úhel, tím zlepšit pozorování a rozlišit více podrobností. Zorný úhel τ pozorovaného předmětu definujeme jako úhel, který svírají paprsky jdoucí od okrajů předmětu do oka. Pro předměty vzdálené nebo malé je úhel τ malý.
Zorný úhel.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Oko rozliší dva body, které vidí pod zorným úhlem τ > 1´. Při menším zorném úhlu body splývají. U předmětu v konvenční zrakové vzdálenosti (25 cm) tomu odpovídá vzdálenost bodů 0,072 mm.
Šelmy mají oči umístěné vpředu na hlavě, což jim zajišťuje dobré prostorové vidění a přesný odhad vzdálenosti. Díky ostrému zraku dobře rozeznají svou kořist i na velkou vzdálenost. Naopak býložravci mají oči posazené po stranách hlavy. To jim umožňuje široký rozhled na všechny strany (téměř 360°) a mohou tak bez otáčení hlavy zaznamenat nebezpečí.
Zorný úhel pole lidského oka dosahuje ve směru do strany (tedy pro levé oko vlevo a pro pravé vpravo) okolo 90° od osy hlavy. V opačném směru je to méně – asi 50°. Celkový zorný úhel oka ve vodorovné rovině je tedy asi 140°. Ve svislé rovině ve směru dolů je zorný úhel asi 50°, směrem nahoru, kde brání víčko, o trochu méně.
Zorné pole optických přístrojů je nepřímo úměrné jejich ohniskové vzdálenosti. Nejmenší zorný úhel mají teleobjektivy, např. při ohniskové vzdálenosti f = 180 mm (35 mm kinofilm) bývá zorný úhel kolem 14°. Největší zorný úhel mají naopak širokoúhlé objektivy zvané rybí oko – až 180°, ovšem za cenu jejího zkreslení.
Fotografie pořízená objektivem typu rybí oko.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
