český fyzik
Čeněk Strouhal se narodil 10. dubna 1850 v Seči v Železných horách v rodině chalupníka jako třetí syn. Na jeho křestním listu je uvedeno jméno Vincenc, ale protože mu doma odmalička říkali Čeněk, používal toto jméno po celý život s výjimkou cizojazyčných publikací. Protože byl nadaným hochem, byl doporučen ke studiu na gymnáziu. Už v 11 letech proto odešel do Hradce Králové, kde s malou finanční podporou rodičů studoval sedm let (do roku 1868). Jeho matematické znalosti byly na tak dobré úrovni, že v hodinách matematiky prof. Jandečka zastupoval a ten pouze tu a tam Čeňka poopravil. Po úspěšném absolvování gymnázia odešel do Prahy na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Brzy se zapojil do činnosti Jednoty českých mathematiků a publikoval v Časopise pro pěstování mathematiky a fysiky. Pod vedením prof. Hornsteina působil na Klementinské hvězdárně, kde poznal svého velkého přítele Augusta Seydlera.
Čeněk Strouhal.
Zdroj: NOVÁK, V. Čeněk Strouhal. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 39 (1910), s. 370-387. Public domain.
Velký vliv na formování jeho vědecké kariéry měl jeho učitel Ernst Mach. Ten ho doporučil jako asistenta Friedrichu Kohlrauschovi, který ve Würtzburgu budoval nový fyzikální ústav. Hned po ukončení studia 26. října 1876 odjel do Würtzburgu a začal pracovat na své první vědecké práci z akustiky s názvem Eine Besondere Art von Tonerregung. V ní se zabýval třecími tóny, které vznikají např. při proudění vzduchu okolo struny nebo při práskání bičem. Na základě této práce se Čeněk Strouhal stal 6. června 1878 soukromým docentem experimentální fyziky na univerzitě ve Würtzburgu. Kromě akustiky se Čeněk Strouhal v této době zabýval i galvanickými a magnetickými vlastnostmi ocelí. Práce na toto téma vyšly např. v American Journal of Science.
Ke konci pobytu ve Würtzburgu získal dvě nové pracovní nabídky. První byla na místo ředitele Císařské ruské ústřední observatoře v Pavlovsku u Petrohradu, kterou však odmítl. Druhá pracovní nabídka zahrnovala místo fyzika při U. S. Gelogical Survey v New Yorku, kterou těsně před odjezdem také odmítl, protože mu mezitím byla při rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity udělena 21. dubna 1882 řádná profesura experimentální fyziky na české Filozofické fakultě. Vrátil se do ústavu, kde po rozdělení univerzity nebylo žádné vybavení a podmínky pro vědeckou práci téměř nulové. Čeněk Strouhal proto musel začínat s budováním Fyzikálního ústavu, který byl provizorně zřízen v několika místnostech tzv. domečku v Klementinu, od začátku. Budování nového ústavu začalo v roce 1883 (trvalo celé čtvrtstoletí!) a vyvrcholilo v roce 1907, kdy byla na svou dobu velmi moderní budova s laboratořemi a posluchárnami na Karlově postavena. V době svého zřízení byl nejmodernějším fyzikálním ústavem své doby ve střední Evropě. Po vzoru Friedricha Kohlrausche a jeho Návodu praktické fysiky, na kterém spolupracoval, zavedl hned od počátku svého působení na univerzitě praktika, v té době neobvyklou věc. Sám o této činnosti napsal: „Když jsem v Praze zařizoval v Klementinu skromný fysikální ústav, který byl výslovně jako provisorní označen, bylo přední mou starostí organisovati i u nás, pro naše budoucí odborníky, fysikální praktikum. Tehda bylo studujících málo; reservoval jsem pro účel ten jednu ze dvou laboratoří, které jsme v Klementinu vůbec měli. Když však počet studujících stoupal a v jedné té síni nebylo hnutí, odhodlal jsem se podstoupiti i svou soukromou pracovnu k účelu tomu. Byla to oběť z mé strany, již jsem přinesl v přesvědčení, že vzdělání odborné našich kandidátů je úkolem mým hlavním a že dobré ponese ovoce.“
“Domeček“ v Klementinu.
Zdroj: NOVÁK, V. Čeněk Strouhal. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 39 (1910), s. 370-387. Public domain.
Kromě toho bylo úkolem Čeňka Strouhala zkoušení kandidátů pro učitelství na středních školách, protože ve školním roce 1889/1890 byl děkanem a ve školním roce 1903/1904 rektorem české univerzity. V roce 1900 byl Čeněk Strouhal zvolen předsedou Jednoty českých mathematiků. Nejoblíbenější pracovní činností v této době byly přednášky, které byly velmi oblíbené nejen u studentů fyziky, ale i u mediků, právníků apod. Pro potřeby svých studentů chtěl vydat celou řadu česky psaných učebnic. Začal v roce 1901 vydáním Mechaniky, pak následovala v roce 1903 Akustika a v roce 1908 Thermika a nakonec vydal v roce 1919 ve spolupráci se svým asistentem Vladimírem Novákem Optiku. V předmluvě k Optice Strouhal píše: „V knihách mnou sepsaných je obsaženo mnoho, velmi mnoho píle a práce.“ Poslední díl věnovaný elektřině a magnetismu už nezvládl napsat.
Nový Fyzikální ústav na Karlově.
Zdroj: NOVÁK, V. Čeněk Strouhal. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 39 (1910), s. 370-387. Public domain.
Celou dobu pobytu v Praze si Čeněk Strouhal vychovával svého nástupce v osobě Bohumila Kučery. Kučera ale zemřel v roce 1921 pouhých několik měsíců po převzetí ředitelství ústavu. Na místo ředitele ústavu byl povolán další Strouhalův asistent Václav Posejpal. Čeněk Strouhal byl za své zásluhy odměněn řadou ocenění: byl jmenován mimořádným členem české akademie, řádným členem královské společnosti nauk, členem chemické společnosti ve Würzburku, byl mu udělen řád železné koruny třetí třídy a byl jmenován dvorním radou.
Čeněk Strouhal měl čtyři děti – Aglaju, Eugena, Emila a Gustu. Čeněk Strouhal zemřel po aplikaci celkové chlorethylové narkózy při operaci 23. ledna 1922. Jeho popel byl uložen do rodinného hrobu v milované Seči.
Použité zdroje
[1] NOVÁK, V. Čeněk Strouhal. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 39 (1910), s. 370-387.
[2] POSEJPAL, V. Posmrtná vzpomínka na Čeňka Strouhala. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 51 (1922), s. 234-240.
[3] SROVNAL, A. Sté výročí narozenin Strouhala. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, roč. 75 (1950), s. D117-D119.
[4] VALENTA, J. Budovatel české fyziky. 160. výročí narození Čeňka Strouhala. Československý časopis pro fyziku, 2010, svazek 60, č. 3, s. 165–173. ISSN 1210–1761.
