Měnící se protékající proud uzavřeným vodičem mění i magnetické pole v okolí vodiče. Tyto změny indukují elektromotorické napětí v původním vodiči. Podle Lenzova zákona však má indukované napětí takový směr, že působí proti změně, která ho vyvolala, čili proti vznikajícímu proudu. Směr indukovaného napětí v cívce je tedy opačný než směr elektromotorického napětí zdroje v obvodu s cívkou. Nejnápadněji se samoindukce projevuje, když proud procházející závity elektromagnetu přerušíme, samoindukcí vzniklý proud způsobí jiskření v místě přerušení proudu.
Snadno si představíme, že indukované napětí bude větší, když bude mít cívka větší počet závitů a když do ní vložíme jádro z feromagnetické látky. To znamená, že vlastní indukce je ovlivněna vlastnostmi cívky, rozměry cívky, počtem závitů a materiálem jádra. Souhrnně tyto vlastnosti cívky z hlediska vlastní indukce vyjadřuje veličina indukčnost L. Jednotka indukčnosti má název henry, značka H a je pojmenovaná po objeviteli vlastní indukce Josephu Henrym.
Joseph Henry.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Henry Ulke 1879. Under Creative Commons.
Indukčnost L patří vedle odporu R a kapacity C k základním parametrům prvků elektrických obvodů. Např. indukčnost cívek bez jádra je řádově 10–6 H až 10–2 H, s uzavřeným ocelovým jádrem 10–1 H až 102 H. Tyto cívky se využívají v elektrotechnice a nazývají se tlumivky.
