S vývojem první moderní manuální převodovky jsou spojena jména René Panharda a Émila Levassora. Svou třístupňovou převodovku předvedli v roce 1894 a jejich konstrukce je stále základem manuálních převodovek. O čtyři roky později použil výrobce automobilů Louis Renault jejich převodovku.
Počátkem 20. století většina automobilů používala nesynchronizovanou manuální převodovku založenou na principu Panhard-Levassor-Renault. V roce 1928 Cadillac představil synchronizovanou manuální převodovku. V roce 1938 představila firma General Motors bezmotorovou automatickou převodovku s názvem Hydra-Matic, ale skutečně první automatická převodovka se objevila až v roce 1948 s názvem Buick Dynaflow.
Teorie
Převodovka je zařízení, které slouží ke změně počtu nebo smyslu otáček mezi vstupní a výstupní hřídelí. Převodovka se skládá minimálně ze dvou hřídelí (nejčastěji drážkovaných), na kterých řadící mechanismus přesouvá ozubená kola tak, abychom dosáhli určitého počtu otáček na výstupní hřídeli.
Převodovky v automobilech rozdělujeme podle způsobu změny stupňů na převodovce na automatické a manuální. Manuální pak rozdělujeme podle způsobu řazení na synchronizované a nesynchronizované. Historicky první byla manuální nesynchronizovaná, u které se řadí tzv. dvojím vyšlápnutím spojky. Při řazení na vyšší stupeň (kola se točí pomalu, motor rychle) je potřeba vyšlápnout spojku, vyřadit a pustit plynový pedál. Tím se zpomalí otáčky motoru a přiblíží se otáčkám kol (převodovky). Pak se znovu sešlápne spojka a zařadí se příslušný stupeň. Pouštěním spojky se začnou pohánět kola a je možné přidávat plyn. Při řazení na nižší stupeň se postupuje opačně. Dnes se používá v automobilech synchronizovaná převodovka, která umožňuje přeřadit na jedno sešlápnutí spojkového pedálu.
Automobilová převodovka. Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Oldřich Lebeda. Under Creative Commons.
Podmínkou pro úspěšné řazení u obou druhů převodovek je co nejmenší rozdíl v obvodových rychlostech páru vzájemně zasouvaných kol.
Synchronizované manuální převodovky používají tzv. synchronizační kroužky. Při řazení se tlačí řadící vidlice na synchronizační kroužek a ten třením o kuželovou plochu na příslušném volně otočném ozubeném kole brzdí nebo urychluje toto kolo na stejnou úhlovou rychlost, jakou má výstupní hřídel. Když tlak vidlice přemůže sílu pružiny, kroužek již přestane brzdit a dojde k propojení ozubení zubové spojky.
