Teorie
Gravitační působení Slunce sahá až do vzdálenosti 125 000 AU. Ještě před hranicí gravitačního působení Slunce obklopuje sluneční soustavu řídká obálka s názvem Oortův oblak (pojmenovaná po holandském astronomovi Janu Oortovi). Nachází se přibližně ve vzdálenosti 50 000 až 100 000 AU od Slunce. Jde o pozůstatek prapůvodní planetární mlhoviny, ze které sluneční soustava vznikla. Skládá se z bilionů komet, z nichž některé pravděpodobně vlivem gravitace jiných těles změnily během minulých miliard let svou dráhu směrem k Slunci. Jeho existence nebyla dosud prokázána, ale většina astronomů jej považuje za reálný.
Sluneční soustava jako celek je součástí většího společenství hvězd a vesmírných těles, které se označuje jako Galaxie s velkým G. Naše Galaxie patří mezi nadprůměrně velké a hmotné spirální galaxie. Je gravitačně vázanou soustavou a její členové musí obíhat kolem středu, jinak by se celek gravitačně zhroutil. Slunce leží 8 - 9 kpc od galaktického středu.
Galaxie se skládá z jádra, disku, spirálních ramen a galaktického hala. Galaktické jádro vzniklo ve středu Galaxie, tedy i ve středu disku. Jde o velmi velké soustředění hmoty a objektů v malé oblasti o rozměrech jen několik pc. V centru Galaxie se nachází velmi hmotná černá díra. Nejnápadnější součástí naší Galaxie je disk. Je souměrný podle tzv. galaktické roviny, v jejíž blízkosti je soustředěna mezihvězdná látka a mladé hvězdy. Průměr disku je 30 kpc, tedy téměř 100 000 ly. Tloušťka u vnějšího okraje je 1 kpc, zatímco u středu disku je středová výduť, která dosahuje 5 kpc.
I naše Galaxie je součástí většího systému, který se nazývá vícenásobná galaxie. Jedná se o soustavy několika galaxií těsně u sebe. Mezi nejznámější patří naše Galaxie spolu se dvě Magellanovými oblaky - Velkým a Malým. Magellanova oblaka leží uvnitř galaktického hala Galaxie, Velký Magellanův oblak je s Galaxií propojen proudem látky (Magellanův proud). Nebo Vírová galaxie M 51 v souhvězdí Honících psů má ve své blízkosti menšího průvodce NGC 5195, který je s ní spojen spirálním ramenem.
Velmi častým případem vícenásobných galaxií jsou galaxie ve srážce, před ní nebo po ní. Protože hvězdy jsou v galaxiích řídce rozmístěny, nedojde přitom ke srážkám hvězd (pravděpodobnost střetu je malá). Jedna galaxie projde druhou, aniž by to jejich hvězdnému osazenstvu nějak uškodilo. Srážejí se však oblaka mezihvězdné hmoty. Jde o nepružnou srážku materiálu, při níž v místě kontaktu vzniká mohutná rázová vlna, která plyn zahřeje na vysokou teplotu. Zahřátý plyn pak září nejen v rádiové oblasti. Galaxie sebou proletí a pokračují ve své kosmické cestě. V místě srážky zůstane jen chladnoucí mezihvězdná látka. Galaxie si navzájem provedou očistnou kůru od mezihvězdné látky a zdeformují si spirální ramena. Při srážce rychlostí několik set km/s dochází k výtryskům látky, bouřlivé tvorbě hvězd, někdy i vzniku nepravidelné galaxie. Srazí-li se malá galaxie s masivní, může jít o případ galaktického kanibalismu.
Skupiny galaxií jsou soustředěním několika desítek galaxií, obvykle jde o součást některé kupy. Příkladem je Místní skupina. Patří k ní na 30 galaxií včetně naší, Velkého a Malého Magellanova oblaku, Velké galaxie v Andromedě M 31, galaxie v Trojúhelníku M 33 a dále většiny malých a trpasličích galaxií, například M 32, NGC 205 a dalších. Rozměr celé skupiny je zhruba 1 Mpc.
Velké kupy galaxií obsahují jen malou část galaxií (méně než 10 %) a leží poblíž průsečíků niťových struktur, které tvoří nadkupy galaxií. Kupy galaxií většinou tvoří několik set galaxií, o průměru zhruba 3 a více Mpc. Není v podstatě skoro žádný rozdíl mezi velkou skupinou galaxií a kupou. Mezi kupy galaxií patří kupa v souhvězdí Vlasy Bereniky, ve Velkém vozu apod.
Převážná část galaxií (80 - 90 %) se seskupuje do výrazně protáhlých struktur připomínajících řetízky či nitě v síti. Tloušťka těchto "nitek" nepřevyšuje 30 milionů ly, zato délka 300 milionů ly není nijak neobvyklá. Nitě jsou navzájem propleteny, takže tvoří trojrozměrnou strukturu podobnou buňkám. Představují obrovská soustředění tisíců až statisíců galaxií. Jsou vždy tvořená větším počtem kup a skupin. Určitá nadkupa není izolovaným celkem, ale obvykle je v kontaktu nebo proniká se sousedními nadkupami. Proto nadkupy není možné na obloze pozorovat izolovaně.
Pro měření vzdáleností ve vesmíru s běžným metrem nebo kilometrem nevystačíme. Existují proto mnohonásobně větší jednotky, které už byly zmíněné v tomto článku. Jsou to astronomická jednotka (AU), světelný rok (ly) a parsek (pc).
Jedna astronomická jednotka (astronomical unit – AU) se přibližně rovná střední vzdálenosti Země od Slunce. Její hodnota je 1 AU = 149 597 870 700 m.
Vzdálenost, kterou urazí světlo za jeden rok se označuje jako světlený rok (light year – ly) Její hodnota je 1 ly = 9 461 000 000 000 000 m = 63 241 AU.
Poslední největší jednotka se označuje jako parsek. Je definována jako vzdálenost, ze které se dlouhá poloosa zemské dráhy (1 AU) jeví pod úhlem 1". Její hodnota je 1 pc = 3,0857 × 1016 m = 3,261630751 ly.
