Teorie
Exponát pro srovnání představuje dvě družice Země - Magion 1 a Vostok 1 a čtyři sondy - Cassini, Voyager, Galileo a Magellan.
| Stát | Název sondy | Datum vypuštění | Úkol |
|---|---|---|---|
 |
Vostok 1 | 12. dubna 1961 | let prvního člověka do vesmíru |
 |
Voyager 1 | 5. září 1977 | vzdálený průlet kolem Jupiteru a Saturnu |
 |
Magion 1 | 24. října 1978 | výzkum magnetického pole Země |
|
Voyager 2 | 20. srpna 1979 | vzdálený průlet kolem Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu |
|
Magellan | 4. května 1989 | stala se šestou umělou družicí, odvysílala důkladnou radarovou mapu Venuše, dopadla na povrch 13. října 1996 |
|
Galileo | 18. října 1989 | detailní průzkum Jupiteru a jeho měsíců na povrch 13. října 1996 |
 |
Cassini-Huygens | 15. října 1997 | detailní průzkum Saturnu a jeho měsíce Titanu ovrch 13. října 1996 |
Byla středa ráno 12. dubna 1961. Před necelým měsícem oslavil nadporučík pětadvacáté narozeniny. A před několika dny ho velitelé vybrali k tomuto historickému letu. Když už seděl před startem v uzavřené kabině, signalizovala kontrolní žárovka závadu a technici museli znovu otevřít dveře, aby udělali ještě drobnou kontrolu - jeho to však z klidu nevyvedlo. Gagarin seděl v kabině na špici rakety R-7 vysoké 38 metrů. Před vypuštěním z ní vyhlížel jako ze střechy domu o dvanácti patrech. Kabina kosmické lodi Vostok 1 měla tvar koule o průměru 230 cm a hmotnosti 2,4 tuny, spolu s dalšími částmi vážila 4,7 tuny. Kosmonaut se tísnil v tak malém prostoru jako řidič osobního auta. Po několika desítkách sekund po startu začala Gagarina tlačit do křesla velká síla - přetížení, které znal z výcviku. Teď dokonce vážil čtyřikrát víc než normálně. Když se dostával na oběžnou dráhu, přetížení zmizelo a pociťoval beztíži - jakoby nic nevážil. Loď Vostok 1 se dostala na oběžnou dráhu okolo Země ve výšce 181 - 327 km. „Kontroloval jsem zařízení kosmické lodi, díval se okénky ven a zapisoval do palubního deníku,“ popisoval později své dojmy. Práci neměl ve skutečnosti žádnou. Všechny operace obstaraly automaty, u kterých byly předem naprogramované jednotlivé úkony. Konstruktéři měli obavy, že mladí letci nejsou schopni svou loď bezchybně řídit. Po půldruhé hodině se začal chystat k přistání. To byla nejnebezpečnější část celého letu. Co když se třeba včas nezapálí brzdící motor? Anebo se utrhne tepelný štít, který má chránit kabinu před přehřátím během návratu atmosférou? Anebo se nerozvine padák? I když tohle všechno vyzkoušeli sovětští odborníci na předcházejících plavidlech se zvířaty, nevyslovené obavy měli snad všichni. Ve výšce 7 km se z kabiny vystřelilo křeslo s kosmonautem a pak se nad ním rozvinul padák. Gagarin dopadl na pole u vesnice Smelovka v Saratovské oblasti, několik desítek metrů od prudkého srázu do řeky Volhy. I v tom měl z pekla štěstí. Vojenský pilot - mimořádně povýšený na majora - se stal nejznámějším občanem planety Země, i když vykonal nejkratší let vesmírem, pouhých 108 minut.
Magion 1 byl vypuštěn 24. října 1978 ze sovětského arktického kosmodromu Pleseck nosnou raketou Kosmos-3M společně s mateřskou družicí Interkosmos-18. Družice o hmotnosti 15 kg měla tvar kvádru o rozměrech 30 × 30 × 16 cm, ze kterého vyčnívaly do prostoru komunikační antény a čidla. Povrch byl pokrytý solárními články. Sondu vyrobil Ústav fyziky atmosféry Československé akademie věd a jejím úkolem byl průzkum MAGnetosféry a IONosféry. Magion 1 ukončil svoji výzkumnou činnost 10. září 1981, kdy vstoupil do hustých vrstev atmosféry a shořel. Měl ještě další čtyři pokračovatele.
Pozemní testovací exemplář družice Magion 1 na Observatoři a telemetrické stanici v Panské Vsi.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Dvě identické sondy Voyager 1 a Voyager 2 byly určeny k detailnímu průzkumu Jupiteru, Saturnu, Uranu, Neptunu a jejich měsíců. Z mysu Canaveral odstartoval Voyager 1 dne 5. září 1977 a Voyager 2 dne 20. srpna 1979. Kolem Jupiteru proletěl Voyager 1 v březnu 1979 ve vzdálenosti 280 000 km a kolem Saturnu v listopadu 1980. Voyager 2 proletěl kolem Jupiteru v červenci 1979 ve vzdálenosti 645 000 km, kolem Saturnu v srpnu 1981, kolem Uranu v lednu 1986 a kolem Neptunu v srpnu 1989. V dnešní době obě sondy pokračují ve svém letu za hranicí sluneční soustavy do hlubin vesmíru. Proto sebou nesou poselství pro mimozemské civilizace. Poselství je umístěno na vnější straně sondy a je složeno z pozlacené měděné desky a z hliníkového pozlaceného obalu. Pozlacená deska je vlastně gramofonová deska a uvnitř sondy je zařízení pro její přehrání. Na hliníkovém obalu je návod jak desku přehrát. Gramofonová deska obsahuje pozdravy z planety Země v 55 jazycích, 90 minut hudby různých žánrů, zvuky zvířat, techniky apod. Sonda Voyager 1 je dnes na hranici sluneční soustavy, téměř všechny přístroje má vypnuté až na detektor částic. Předpokládá se, že zdroje proudu vydrží až do roku 2025.
Americká sonda Magellan byla vypuštěna z raketoplánu Atlantis 4. května 1989. Na oběžnou dráhu Venuše byla sonda uvedena 10. srpna 1990. Sestoupila na minimální vzdálenost 248 km nad severním pólem. Za jednu otočku Venuše (tedy 243 dní) pořídil Magellan snímky celé planety. Používal radar, jehož vlny byly schopné proniknout hustými mraky Venuše. Magellan obíhal okolo Venuše, shromažďoval informace o jejím povrchu a gravitačním poli a po každém obletu je vysílal k Zemi. Ukázal hornatou krajinu plnou činných sopek. 12. října 1994 se Magellan vnořil do atmosféry Venuše, kde zanikl. Šestým cyklem výzkumů ukončil Magellan v roce 1994 svůj úkol.
Sonda Galileo odstartovala 18. října 1989 s raketoplánem Atlantis a druhý den byla vypuštěna. Jejím cílem byl detailní průzkum galileovských měsíců Jupiteru. K urychlení využila gravitace Venuše (průlet 14. února 1990) a Země (průlet 9. prosince 1990), kdy snímkovala odvrácenou stranu Měsíce. Proletěla kolem planetky Gaspra (29. října 1991) a opět okolo Země (9. prosince 1992). V prosinci 1995 dorazila k Jupiteru. Při přiblížení k Jupiteru se z Galilea oddělila malá sonda s padákem, která vysílala naměřené údaje o vlastnostech jeho atmosféry hlavní sondě, která obíhala okolo planety. Ta pak vysílala naměřené údaje na Zem. Sonda navštívila čtyřikrát měsíc Europa, dvakrát Ganymedes a dvakrát Kallisto a Io, kolem kterého prolétla 7. prosince 1995 ve vzdálenosti jen 1 000 kilometrů a sledovala jeho vulkanickou činnost. Sonda objevila velmi řídkou atmosféru oxidu uhličitého, vodíku a kyslíku na Kallistu, vlastní magnetické pole na Ganymedu, rozsáhlé oceány kapalné vody pod ledovým příkrovem měsíce Europa, vodní páru v Jupiterově atmosféře, pozorovala bouřkové výboje a polární záře na Jupiteru. U sondy se objevila technická závada - neotevřela se velká parabolická anténa. Avšak po zvýšení citlivosti pozemních přijímacích stanic bylo množství přijímaných informací dostatečné. Sonda ukončila svou aktivitu 21. září 2003 pádem do atmosféry Jupiteru.
Sonda Cassini-Huygens byla postavena ve spolupráci americké NASA a evropské ESA. Odstartovala z floridského kosmodromu 15. října 1997. Jejím cílem byl výzkum Saturnu a jeho měsíce Titanu. Na palubě nesla v digitální podobě 616 400 podpisů pozemšťanů, které se vešly na jeden disk DVD. Na vnější straně disku je umístěna kresba projektu a 28 vlajek po obvodu, mezi nimiž nechybí ani česká. Sonda během letu využila gravitačního působení některých planet. K Saturnu dvojice Cassini-Huygens doletěla v létě 2004. Po příletu sonda prolétala okolo měsíce Phoebe. Zjistila, že toto malé těleso je složeno z kamení a ledu a podobá se spíš kometárnímu jádru. Sonda Huygens se od sondy Cassini oddělila na konci prvního oběhu. Ve výšce 1270 km vstoupil Huygens do atmosféry Titanu. Tření o atmosféru rozpálilo čelní štíty na teplotu 1800 °C až došlo k jejímu vypaření. Sondu chránila dva centimetry silná vrstva keramických uhlíkových dlaždic. Tepelný štít sondu chránil až do výšky 170 kilometrů nad povrchem měsíce. Sonda rychle zpomalovala, vystřelila padáky a zapnula přístroje. Data posílala mateřské lodi Cassini. Po dvou hodinách sestupu dopadla na Titan. Rychle se snažila získat co nejvíc dat. Její konec se totiž rychle blížil. Nejenom, že jí docházely baterie, ale Cassini zapadl za horizont a nemohl už přijímat od Huygense data. Huygens přistál 14. ledna 2005, let mu trval dvacet dní. Hlavním cílem Huygense byl výzkum atmosféry měsíce Titanu. Sonda Huygens zjistila, že na povrchu se válí chuchvalce metanové a ethanové mlhy, že povrch je tvořen vodním ledem smíchaným s uhlovodíky a nahrála zvuky větru. Sonda Cassini ukončí svou misi pravděpodobně v roce 2017, kdy vletí do atmosféry Saturnu a shoří.
