italská matematička
Maria Gaetana Agnesi.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Nadaná holčička
Mariin táta si brzy všiml, že jeho nejstarší dcera má velké nadání a mimořádnou paměť. Jeho finančí situace byla velmi dobrá, a tak pro něj nebyl problém přijmout domácí učitele jazyků, matematiky, fyziky i filozofie. Díky tomu Maria už jako malá devítiletá holčička plynule překládala z latiny a ve třinácti letech i z hebrejštiny, francouzštiny, španělštiny a němčiny. Pro svých dvacet sourozenců byla hospodyní, ale také učitelkou. Dokonce pro ně napsala početnici.
Když byla Maria patnáctiletá slečna, začal její táta pořádat učené besedy. Přesto, že byla spíše introvert, udivovala jeho hosty znalostmi z oblasti přírodních věd. Besed se účastnil i francouzský spisovatel Charles de Brosses, který ji v Lettres sur l’Italie popsal jako „dívku okolo dvaceti let, ani ošklivou, ani hezkou s velmi jednoduchým a sladkým chováním“. Z těchto besed vydala v roce 1738 soubor 191 filozofických a přírodovědných esejí s názvem Propositiones Philosophicae, který obsahuje mimo jiné i úvahy o polární záři, měsíčním světle apod.
Jako v klášteře
V roce 1739 Maria Gaetana svému vyděšenému tátovi oznámila, že se rozhodla odejít do kláštera. Otec jí domlouval, aby řeholní slib odložila. Maria nakonec souhlasila, slib odložila a zůstala v jeho domě. Měla však několik podmínek. Chtěla chodit kdykoliv do kostela, oblékat se jednoduše a neúčastnit se plesů a ostatních „rouhavých“ zábav.
I když se řeholního slibu vzdala, žila podle něj. Uzavřela se před společností a žila jen studiem náboženských a matematických knih. Při studování obtížné matematiky jí radil mnich Ramir Rampinelli, profesor matematiky na univerzitách v Bologni a Římě. Právě on vnukl Marii nápad, aby napsala učebnici integrálního a diferenciálního počtu.
Slavná učebnice
Z Rampinelliho myšlenky byla nadšená. Hned ji napadlo, že by učebnici mohla napsat pro své mladší sourozence. Nakonec ji používalo daleko víc čtenářů. Kniha vyšla v Miláně v roce 1748 pod názvem Instituzioni analitiche ad uso della gioventu Italiana (Analytické instituce pro mladé Italy). Byla přeložená do francouzštiny (1778) a angličtiny (1810) a Marii Agnesi zajistila slávu po celé Evropě. Byla to nejlepší učebnice své doby Pochválil ji i Leonhard Euler, Jean d´Alembert i Joseph Lagrange.
První stránka knihy Instituzioni analitiche …
Zdroj: books.google.cz.
Maria v učebnici vyložila velmi názorně partie z algebry, analytické geometrie a dokonce i tehdejší novinku – integrální a diferenciální počet. Je to první kniha, která spojila dosavadní znalosti různých autorů z diferenciálního i integrálního počtu. Marii Gaetanu odměnila Marie Terezie křišťálovou kazetou s diamanty. Knihu si v roce 1750 přečetl i papež Benedikt XIV. a Marii Gaetaně napsal, že přinese slávu nejen jí, ale i celé Itálii. Její práci ocenil šperky a také ji jmenoval profesorkou na bolognské univerzitě. Nabídku sice neodmítla, ale ani po přímluvě Laury Bassi ji nevyužila.
Dekret nominující Marii Gaetanu Agnesi na místo profesorky univerzity v Bologni.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V roce 1752 zemřel její táta, a tak si mohla žít podle svého. Opustila matematiku a obrátila se na teologii a odříkání. Stala se ředitelkou hospice Pio Albergo Trivulzio a zbytek života zasvětila pomoci chudým a nemocným. Ke konci života sama potřebovala pomoc druhých, protože trpěla několika vážnými chorobami. 9. ledna 1799 zemřela v domě jeptišek.
Použité zdroje
[1] KRAUS, I. O životním poslání Marie Gaetany Agnesiové. Rozhledy matematicko–fyzikální, 2003, roč. 80, č. 2. ISSN 0035–9343.
[2] KRAUS, Ivo. Příběhy učených žen: životní osudy žen, které významně ovlivnily vývoj exaktních věd, především fyziky, matematiky a chemie. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2005, 166 s. ISBN 80-719-6308-9.
[3] EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Research a [forew. Janez POTOČNIK]. Women in science. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2009. ISBN 978-927-9114-861.
