nizozemský fyzik a chemik
Peter Joseph Wilhelm Debye se narodil v nizozemském Maastrichtu. Studoval Vysokou školu technickou v Cáchách, kde poslouchal přednášky Arnolda Sommerfelda a Wilhelma Wiena. Díky nim se věnoval teoretické fyzice. V letech 1911 až 1912 pracoval na univerzitě v Zürichu na místě uvolněném po Albertu Einsteinovi, který odešel do Prahy. Pokračoval v jeho práci o měrném teple pevných látek. Navázal i na práci Maxe Laueho o difrakci rentgenového záření na krystalech a studoval vliv tepelných kmitů atomů na rozptyl rentgenového záření. V roce 1913 se stal profesorem na univerzitě v Göttingen, kde společně s Paulem Scherrerem pokračoval ve studiu struktury látek. Debye objevil jeho jménem označované relaxační vzorce, přiřadil složitým molekulám stálý elektrický dipólový moment, vypracoval metody strukturní rentgenografie (Debye–Scherrerova prášková metoda). V roce 1920 oba odešli do Zürichu, kde se Debye začal zabývat termodynamikou, fyzikální chemií a statistickou fyzikou. V Zürichu se setkal s Erwinem Schrödingerem a inspiroval ho ke studiu teorie Louise de Broglieho. Od roku 1927 byl Debye ředitelem Fyzikálního ústavu v Lipsku a od roku 1935 ředitelem Fyzikálního ústavu císaře Viléma v Berlíně. Za prohloubení poznatků o stavbě molekul studiem dipólových momentů, o rozptylu elektronů a rentgenového záření na plynech, kapalinách a prášcích získal v roce 1936 Nobelovu cenu za chemii.
Peter Debye.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V roce 1940 Debye opustil Německo a odešel na Cornell Univerzity v Ythace a změnil i obor své práce. Začal se věnovat fyzice makromolekul a koloidních roztoků, vytvořil teorii dielektrických vlastností polymerů, studoval termodifuzi v polymerních roztocích a rozptyl světla na makromolekulách. V roce 1966 získal čestný doktorát Univerzity Karlovy. Peter Debye zemřel v Ythace.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.
