Gravitační síla, kterou Měsíc působí na Zemi, vytváří slapové změny hladiny oceánů, která stoupá a klesá podle pohybu Měsíce kolem Země. Bez Měsíce by se jejich rozsah velmi snížil, ale nezmizel by úplně. Měsíc totiž tvoří pouze dvě třetiny slapového působení na naši planetu. Zbytek způsobuje Slunce a méně i planety, zvláště Jupiter. První výklad příčiny přílivu a odlivu podali Johannes Kepler a Galileo Galilei, později a podrobněji Isaac Newton. Roku 1738 vypsala pařížská Académie des sciences cenu za teorii přílivu a odlivu. Mezi došlými pracemi vynikla ta od Daniela Bernoulliho.
Isaac Newton.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Pavel Trnka. Under Creative Commons.
Země spolu s Měsícem obíhají okolo společného těžiště. Protože hmotnost Měsíce dosahuje jen 1/81 hmotnosti Země, leží těžiště soustavy Země–Měsíc 4 800 km od středu Země, tedy ještě uvnitř zemského tělesa. Při oběhu Země kolem tohoto těžiště vzniká odstředivá síla. Jen ve středu Země je přitažlivá síla Měsíce stejně velká jako odstředivá síla, a každá působí opačným směrem: obě síly jsou tam tedy vyrovnány. Na straně Země obrácené k Měsíci je ale přitažlivá síla Měsíce o něco větší než odstředivá. Tam vzniká výduť – příliv. Stejné je to však i na straně Země odvrácené od Měsíce: tam je větší odstředivá síla, než přitažlivá síla od Měsíce. Proto i tam nastává příliv. Existují tedy dvě přílivové výdutě na protilehlých stranách Země. Mezi nimi je oblast odlivu. Můžeme tedy říci, že v každém přístavu nastává dvakrát denně příliv a odliv. Příliv nastává v době kulminace Měsíce na daném místě Země. Ve skutečnosti se přílivová vlna za Měsícem opožďuje (viz schéma). Rozlišujeme dva extrémní druhy přílivu. Příliv skokový je největší příliv, nastává pokud se Země, Slunce a Měsíc (v úplňku nebo novu) nacházejí na jedné přímce. Příliv hluchý je nejmenší příliv, nastává jestliže se zmíněná tělesa nacházejí v pravém úhlu (první a poslední čtvrť).
Vznik slapů.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Místa s největšími přílivy: záliv Fundy (Kanada) 19,6 metrů, ústí řeky Gallegos (Argentína) 18 metrů, Frobisher Bay (Baffinův ostrov) 17,4 metrů, ústí řeky Severn (Anglie) 16,3 metrů, Granville (Francie) 14,7 metrů. Rozdílnost ve výšce přílivové vlny vzniká také díky nestejné hloubce moře, tvaru pevnin, ostrovů a poloostrovů a dalšími překážkami.
Jaký mají slapy vliv na život? Oblast, která je na pobřeží při odlivu odhalená, poskytuje velmi bohatou zónu obživy pro migrující ptactvo. Kdyby byl odliv o 70 % menší, což by nastalo v nepřítomnosti Měsíce, přílivová oblast by byla mnohem menší a mnoho ptačích druhů by se muselo dělit o potravu v jiných oblastech.
Příliv a odliv v zálivu Fundy.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Samuel Wantman. Under Creative Commons.
Slapové deformace jsou doprovázeny ztrátou energie systému Země – Měsíc vlivem vnitřního tření (slapového tření) a proto vzrůstá délka dne (asi o 1,5 milisekundy za století) a nepatrně se zvyšuje vzdálenost Země – Měsíc (Měsíc se dostává na vyšší oběžnou dráhu, o 3,8 cm za rok).
Slapové síly nepůsobí jen na hmotu světových moří a oceánů, ale působí ni na zemskou kůru a atmosféru.
Slapové síly působí i na soustavu Jupiter a jeho měsíc Io. Tyto síly jsou zde tak velké, že způsobují deformace povrchu měsíce, dodávají energii k tavení povrchu a ve výsledku k neustálé recyklaci povrchu. Rychlost změn na povrchu Io pozorovala sonda Galileo.
Io.
Zdroj: www.nasa.gov.Úplně největší slapové síly působí na kulovou hvězdokupu NGC 5466, když prochází okolo galaktické roviny. Slapové síly jsou tak obrovské, že z hvězdokupy odtrhávají okrajové hvězdy. Ty pak vytváří tenké vlákno okolo dráhy hvězdokupy.
