Vypařování probíhá tak dlouho, až se tlak sytých par vyrovná tlaku atmosférickému. V tuto chvíli syté páry mohou unikat díky vyššímu tlaku a vypařování probíhá rychleji. Jsou–li v kapalině malé bublinky vzduchu, vznikají nasycené páry vzduchu i uvnitř kapaliny. Bublinky vzduchu vzniknou při stěnách nádoby hned při nalití kapaliny, nebo vznikají při ohřívání kapaliny z plynů v kapalině absorbovaných. Bublinky se s klokotem tlačí nahoru, říkáme, že nastal var. Vzniká jen při určité teplotě, kterou nazývá teplota (bod) varu. Teplota varu výrazně závisí na atmosférickém tlaku. Se vzrůstajícím atmosférickým tlakem se teplota varu zvyšuje a naopak. Obrácenou závislost můžete sledovat na videu.
Z grafu můžeme vyčíst, že při tlaku 613 Pa voda vře při teplotě, kdy normálně mrzne. Stejná křivka odpovídá i kondenzaci, tzn. že kapalinu z plynu můžeme získat buď stlačením nebo ochlazením. V MFChT je udána normální teplota varu, tj. teplota varu při normálním atmosférickém tlaku. Bod varu je určitá, za daného tlaku neproměnná teplota jen tehdy, je–li kapalina látka chemicky jednotná. Stálost bodu varu je tedy důležitá známka čistoty kapaliny. Zvýšení teploty varu vody při tlaku vyšším, než je tlak normální, se využívá u Papinova hrnce.
Křivka závislosti teploty varu na tlaku.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Pokud kapalina vře, má stálou teplotu a veškerá dodaná energie se spotřebovává na přeměnu kapaliny v páru.
Pečlivým očištěním stěn nádoby můžeme prakticky odstranit zárodky vzniku par v kapalině a při zahřívání může dojít k přehřátí kapaliny. Přehřátá kapalina má v kapalné fázi teplotu vyšší než je bod varu. Jde však o metastabilní stav, který není stálý. Dostanou–li se do kapaliny zárodky par, kapalina začne prudce vařit a ochladí se na teplotu bodu varu. Přehřátí se dá zamezit tím, že se do kapaliny dají kousky platiny nebo železa, které na svém povrchu mají bublinky vzduchu.
