Těsně nad povrchem kapaliny se utvoří vrstvička nasycených par, které difúzí přecházejí do okolního vzduchu. Na jejich místo vychází z kapaliny nové nasycené páry. Celý jev se nazývá vypařování. Kapalina se vypařuje jen na volném povrchu při kterékoliv teplotě. Protože difuze par do volného prostoru postupuje různou rychlostí, vypařují se různé kapaliny se při stejné teplotě různě rychle. Při vyšší teplotě, při větším povrchu kapaliny nebo když odstraňujeme páry, pak probíhá děj rychleji.
Proces vypařování je doprovázen ochlazováním, protože molekuly opouštějící kapalinu zmenšují její celkovou vnitřní energii, což má za následek pokles teploty. Teplota vypařující se kapaliny je proto vždy poněkud nižší než je teplota okolí. Chceme–li, aby teplota vypařující se kapaliny neklesala, je nutné zajistit přívod tepla z vnějšku. Dodané teplo nezvyšuje teplotu kapaliny, ale spotřebuje se na udržení původní teploty. Tato energie se nazývá skupenské teplo vypařování Lv. Veličina
je měrné skupenské teplo vypařování. Jednotkou je J kg-1. S rostoucí teplotou kapaliny měrné skupenské teplo vypařování klesá.
Obrácený děj k vypařování je kapalnění (kondenzace). Při tomto ději odevzdává látka svému okolí skupenské teplo kondenzační, které je stejné jako skupenské teplo vypařování LV.
A na co má měrné skupenské teplo vypařování vliv? Naší pokožkou se neustále odpařuje z těla voda, a to i při studeném počasí. K vypařování je zapotřebí tepla, a to se bere jednak z našeho těla, jednak z vrstvy vzduchu, která tělo obklopuje. Je–li vzduch nehybný, vypařování probíhá pomalu, protože vzduch při pokožce se brzy nasytí parami a ve vlhkém vzduchu není intenzívní vypařování možné. Jestliže se však vzduch pohybuje a k pokožce přicházejí stále nové dávky vzduchu, je vypařování velmi intenzívní; k tomu je zapotřebí hodně tepla, a to se odnímá našemu tělu. Velikost chladicího účinku větru závisí na jeho rychlosti a na teplotě vzduchu. Řekněme, že teplota vzduchu je +4 °C a je bezvětří. Za těchto podmínek má pokožka našeho těla teplotu 31 °C. Vane–li slabý vánek, který sotva pohne vlajkou a na listech stromů se skoro ani neprojeví (rychlost 2 m/s), ochladí se pokožka o 7 °C; při větru, v němž se vlajka třepotá (rychlost 6 m/s) klesne už teplota pokožky o 22 °C, tedy na 9 °C! O tom, jak budeme pociťovat mráz, nemůžeme tedy soudit jen podle teploty, ale musíme přihlédnout i k rychlosti větru. Pověstné východosibiřské mrazy nejsou pro člověka zdaleka tak nepříjemné, jak si představujeme my, kteří jsme v Evropě zvyklí na poměrně silný vítr; pro východní Sibiř je totiž charakteristické skoro úplné bezvětří, zvláště v zimě.
Chladící džbány jsou nádoby z vhodně pálené hlíny mají tu zajímavou vlastnost, že voda se v nich ochladí pod teplotu okolního prostředí. Chladicí džbány jsou velmi rozšířeny u národů teplého pásma a mívají nejrůznější názvy: ve Španělsku alcarraza, v Egyptě goula atd. Kapalina prosakuje hliněnými stěnami ven, tam se pomalu vypařuje a tím odnímá nádobě i kapalině uvnitř teplo. Pokles teploty v chladicích džbánech není větší než 5 °C. Za horkého dne, kdy teploměr ukazuje 33 °C, má voda v chladicím džbánu teplotu vlažné koupele, 28 °C.
Alcarrazza, pálená nádoba na uchování vlažné vody.
Převzato z commons.wikimedia.org; Under Creative Commons.
