indický fyzik
Subrahmanyan Chandrasekhar.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Návštěva Arnolda Sommerfelda
Subramanyan začal fyziku studovat na univerzitě v Madrásu v roce 1927. Během studia ho zaujaly práce o bílých trpaslících, tělesech považovaných v té době za konečný stupeň vývoje hvězd. V roce 1928 se udála pro „Chandru“ nejdůležitější událost jeho dosavadního života – do Madrasu přijel Arnold Sommerfeld, navštívil jeho školu a Chandra si s ním i popovídal o novinkách ve fyzice.
Chandra dostal k prostudování Sommerfeldův zatím neuveřejněný článek o elektronové teorii kovů. Chandra článek prostudoval a hledal nějaký problém, na který by mohl použít Fermi–Diracovu statistiku. Na základě toho vznikl jeho první článek s názvem Comptonův rozptyl a nová statistika, který mu uveřejnil časopis Proceedings of the Royal Society. To mu otevřelo cestu ke stipendiu a k šestiletému studiu na univerzitě v Cambridgi.
Cesta do Anglie
Domov Chandra opustil 22. července 1930. Nejdřív cestoval vlakem z Madrásu do Bombaje, od 31. července lodí Lloyd Triestino do Benátek a odtud od 19. srpna vlakem do Londýna. Jakmile se mu podařilo překonat mořskou nemoc, vzpomněl si na bílé trpaslíky. Napadlo ho, že by mohl spojit teorii o bílých trpaslících a speciální teorii relativity.
Výsledky ho překvapily, a proto se rozhodl výpočty odložit až do Cambridge, kde začal spolupracovat s Ralphem Fowlerem. V Cambridgi chodil na přednášky Paula Diraca nebo Arthura Eddingtona. Diracův kurz kvantové mechaniky navštěvoval dokonce třikrát.
Práce o bílých trpaslících
Po smrti matky v roce 1931 se rozhodl odjet na stáž do Ústavu teoretické fyziky v Göttingen k Maxi Bornovi. Setkal se tu s dalšími osobnostmi – Wernerem Heisenbergem, Edwardem Tellerem apod. Dopracoval svou teorii o mezní hmotnosti bílých trpaslíků a došel k závěru, že bílí trpaslíci nejsou jedinou možnou závěrečnou fází vývoje hvězd. Určil hustotu bílých trpaslíků a určil jejich maximální hmotnost, která se nazývá Chandrasekharova mez.
Mezitím Chandra odjel do Bohrova ústavu v Kodani. Snažil se tu přestoupit od astronomie k fyzice, ale nepodařilo se. V červnu 1933 obhájil doktorskou práci, zažádal si o členství v Trinity College a byl zvolen.
Bílých trpaslíků se nevzdal. Dál pracoval na toerii o mezní hmotnosti bílých trpaslíků. Práce to nebyla jednoduchá. Proti jeho teorii se postavil i Eddington. Přesto jeho teorii nakonec přijal celý svět a Subrahmanyan Chandrasekhar byl za rok 1983 odměněn Nobelovou cenou za fyziku společně s Williamem Fowlerem. V té době už nebyl v Anglii. V roce 1937 se společně s manželkou Lalithou odstěnoval do USA. Přijal místo na Yerkeské observatoři patřící Chicagské univerzitě. Po válce spolupracoval s Enricem Fermim. Subrahmanyan Chandrasekhar zemřel na selhání srdce v Chicagu.
Použité zdroje
[1] BIČÁK, J. Chandrasekhar: 19–10–1910. Československý časopis pro fyziku, 2010, č. 6, svazek 60, s. 376–379. ISSN 0009–0700.
[2] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
