Adrien Legendre

Adrien Marie Legendre se narodil v Toulouse. Studoval na Mazariniho koleji v Paříži a už tady se mu dařilo v matematice. V letech 1775 až 1780 na přímluvu Jeana d´Alemberta působil jako profesor matematiky na vojenské škole v Paříži. V letech 1788 až 1815 byl examinátorem Ecole polytechnique a od roku 1816 se na této škole stal profesorem.

Karikatura Adriena Legendre.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Od roku 1813 byl až do své smrti členem Bureau des Longitudes. V roce 1782 získal cenu berlínské akademie za práci o dráze střely překonávající odpor prostředí. O dva roky později byla Legendrovi pozastavená penze, protože odmítl hlasovat pro vládního kandidáta v Institut National. Částečně mu penzi vrátili o šest let později.

Legendre zemřel po dlouhé a bolestivé nemoci v Paříži. Na konci svého života měl problémy s veřejnými činiteli a ti mu vzali penzi.

Objevy

Jeho hlavním pracovním zájmem byla matematika, astronomie a geodezie. V matematické analýze se věnoval hlavně eliptickým funkcím a to ve stejné době jako Niels Abel a Carl Jacobi. Legendre zavedl tzv. Legendrovy polynomy a přispěl k budování teorie čísel.

V nebeské mechanice se věnoval určování drah komet. Pozornost věnoval i teorii geodetických měření. Právě odtud přišel podnět k vypracování metody nejmenších čtverců, i když tuto metodu vypracoval již dříve Karl Gauss, Legendre ukázal její využití pro zkrácení a zjednodušení výpočtů. V roce 1787 spolu s Giovannim Cassinim a Pierrem Mechainem určil délkový rozdíl mezi observatořemi v Greenwichi a v Paříži. Legendre také prováděl kontrolu všech výpočtů prováděných při měření délky stupňového oblouku mezi Dunkerque a Barcelonou.

Použité zdroje

[1] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.