Historie
Francouzský vědec a vynálezce Charles-Émile Reynaud v roce 1877 vynalezl projekční přístroj – praxinoskop, který si v roce 1888 patentoval jako tzv. „optické divadlo“, které se skládalo ze zrcadel a bylo schopné promítat první krátké scénky. Od roku 1892 používal praxinoskop v pařížském muzeu voskových figurín. Optické divadlo se skládalo ze zrcadel a Reynaud na něm promítal vlastnoručně kreslené a kolorované filmy.
Dalšími postavami animované historie byl Émile Cohl, který v roce 1908 natočil první celoanimovaný film Fantasmagorie, Winsor McCay a jeho postavička dinosaura Gertie, Max Fleischer a jeho slon Bimbo a Pepek námořník a především Walt Disney, který po řadě neúspěchů přišel s postavičkou myšáka Mortimera, kterou jeho žena přejmenovala na Mickey Mouse. První díl byl ještě němý, ale další už se zvukem. Walt Disney tuto postavičku dokonce od roku 1946 sám osobně daboval.
V tehdejším Československu založil Tomáš Baťa před druhou světovou válkou ve Zlíně továrnu na kreslené filmy, ve které se po válce proslavil Jiří Trnka svými loutkovými filmy.
Teorie
Animace představuje nasnímání drobně se od sebe lišících statických snímků, které při promítnutí díky setrvačnosti lidského oka budí dojem pohybu. Při tvorbě filmu je třeba nasnímat pomocí specializovaných filmových trikových kamer postupně jednotlivé obrázky. Výroba je proto mnohem pomalejší než u klasického filmu.
Šest políček animovaného filmu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Když zobrazíme těchto šest snímků vhodnou rychlostí za sebou, vznikne dojem pohybu.
Animace předchozích obrázků při rychlosti 2 snímy za sekundu (vlevo) a 10 snímků za sekundu (vpravo).
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Nejprve vytvoří výtvarník vizuální předlohu, animátor skicu, tzv. předobraz filmového okénka, kde vystihne pozici a proporce postavy nebo předmětu. Tato fáze se nazývá balvánek. Balvánky se nasnímají kamerou pro kontrolu plynulosti a rychlosti pohybu, zamýšleného dojmu apod. Když je vše v pořádku, tak fázař na průhledné folie přiložené na balvánek nakreslí definitivní obrys, který koloratér vybarví. Děj se pak odehrává na statickém pozadí, které vytvoří malíř pozadí.
Další technikou je animace v ploše. Výtvarník vytvoří do zásoby součástky všech postav a pohyblivých předmětů, které pak animátor skládá mezi dvě skla a exponuje. Loutky v loutkovém filmu je třeba vyrobit tak, aby se daly plynule ohýbat a přitom držely ve zvolené poloze. Poslední možnou technikou klasické animace je pomocí plastelínových postaviček.
Dnes se používá hlavně počítačová animace a speciální grafický software, který umožňuje tvořit 2D (dvourozměrné) nebo 3D (trojrozměrné) filmy. Počítačová animace je o něco jednoduší, protože se vytváří pomocí klíčových snímků – uživatel navolí polohu grafického objektu pomocí klíčových snímků a program sám dopočítá pohyb mezi oběma polohami.
