Postavíme–li proudící tekutině do cesty překážku, tekutina ji obtéká. Tak např. voda v řece obtéká pilíře mostu nebo proudící vzduch obtéká různá tělesa na povrchu Země. K obtékání těles dochází také tehdy, je–li tekutina v klidu a těleso se v ní pohybuje – např. parník plující v moři nebo padající dešťová kapka. Rychlost kapek odvodil George Stokes
kde σ, ρ jsou hustoty vody a vzduchu, ŋ koeficient vnitřního tření a R poloměr kapky.
Při malé rychlosti proudu vzniká kolem tělesa většinou laminární proudění. K povrchu tělesa přilne nejbližší mezní vrstva tekutiny, po které se posouvá druhá vrstva a po ní další atd. Poněvadž jsou proudnice kolem tělesa rozloženy souměrně, je také rozložení tlakových sil působících na těleso souměrné a tekutina působí na těleso jen velmi malou výslednou tlakovou silou, v případě ideální kapaliny je nulová.
Laminární proudění.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Při větších rychlostech proudu se proudnice od tělesa odtrhávají a za tělesem vzniká turbulentní proudění. Tlaková síla působící na čelní stěnu pláště tělesa je větší než tlaková síla, která působí na zadní stěnu pláště, kde tekutina víří. Výslednice se nazývá odporová hydrodynamická (popř. aerodynamická) síla. Popsanému jevu říkáme odpor prostředí.
Turbulentní proudění.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
