Fáze Měsíce

Již lovci mladší doby kamenné si více než před dvaceti tisíci roky všímali našeho nejbližšího vesmírného souseda. Opakující se proměny jeho vzhledu jim umožnily měřit čas a předpovídat přírodní jevy, na nichž byli existenčně závislí. Celý životní cyklus měsíčních proměn se nazývá lunace a trvá přesně 29 dní 12 hodin 44 minut a 2,8 sekund. Od 17. ledna 1923 se začaly lunace označovat pořadovými čísly. Tak například víme, že první snímky odvrácené strany, které pořídila sonda Luna 3 pocházejí z lunace č. 455, Neil Armstrong vystoupil na povrch Měsíce při lunaci č. 576 a že poslední úplné zatmění Slunce dvacátého století z 11. srpna 1999 nastalo při lunaci č. 947.

Měsíční fáze vznikají v důsledku oběhu Měsíce kolem Země, tedy různou polohou Měsíce vůči Zemi a Slunci. Měsíc svítí pouze odraženým slunečním světlem, vidíme vždy pouze osvětlenou část jeho přivrácené polokoule.

Vznik fází Měsíce.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.

V novu není Měsíc vidět, protože vychází i zapadá současně se Sluncem. Měsíc v novoluní můžeme spatřit pouze při zatmění Slunce, kdy jeho silueta "ukrajuje" sluneční disk. Jeden den po novu je už Měsíc vzdálený 12° od Slunce na východ a může být proto vidět krátce po západu Slunce jako úzký srpek. Neosvětlená část Měsíce v době před první čtvrtí svítí slabým světlem, tzv. popelavým světlem, které je způsobeno slunečními paprsky, odraženými od Země. Popelavé světlo mizí při stáří 7-8 dní. V první a poslední čtvrti nastává velmi dobrá doba na pozorování měsíčního povrchu dalekohledem. Rozhraní světla a tmy se nachází poblíž středu měsíčního disku. Krátery jsou tedy krásně kruhové a my hledíme přímo do jejich vnitřku.

Jak poznat, v jaké fázi zrovna Měsíc je? To není až tak jednoduché, záleží na jakém místě na Zemi se zrovna nacházíme. Na severní polokouli se srpek první a poslední čtvrti od sebe liší pouze tím, na kterou stranu je obrácena vypuklá část. V první čtvrti směruje vypuklou stranou vždy vpravo (má podobu písmene D – dorůstá), v poslední čtvrti vždy vlevo (má podobu písmene C – couvá). Na jižní polokouli to platí přesně opačně. V oblasti kolem rovníku má srpek Měsíce buď podobu gondoly, houpající se na vlnách, nebo tvar zářícího oblouku. Univerzálním pravidlem je, že večer na západní obloze vidíme Měsíc v první čtvrti a ráno na východní obloze vidíme Měsíc v poslední čtvrti.

Měsíc na obloze společně s Merkurem a Venuší v pozadí s observatoří Paranal.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

O matce proslulého matematika a fyzika Karla Gausse se vypráví příhoda. Jednou Gauss navrhl své matce, aby se podívala v dalekohledu na Venuši, která jasně zářila na večerní obloze. Chtěl ji překvapit tím, že Venuše byla v té době ve tvaru srpku. Jaké bylo ale jeho překvapení, když se ho matka otázala, proč je ten srpek opačně. Gauss do té doby netušil, že jeho matka je schopná prostým okem rozeznat fáze Venuše.

Zajímavost z astronomie:
Fáze můžeme pozorovat nejen na Měsíci, ale na všech vnitřních planetách Sluneční soustavy – u Merkuru a Venuše. Venušiny fáze závisí na vzájemném postavení Venuše, Slunce a Země. Zvláštností Venušiných fází je, že průměr planety je na naší obloze v různých fázích různý. Příčinou je různá vzdálenost této planety od Země. Platí, že při horní konjunkci by teoreticky měl být úplněk, ale Venuše je v tuto dobu nepozorovatelná. Při dolní konjunkci je naopak nov, při maximální východní elongaci první čtvrť a při maximální západní elongaci poslední čtvrť. Největší jasnosti Venuše dosahuje asi 36 dní před dolní konjunkci nebo po ní.

Fáze Venuše.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.