Jak exponát vypadá
Jak exponát vypadá: 
Autor textu
Autor textu: 
Exponát má na starosti
Exponát má na starosti: 
O čem je tento exponát
O čem je tento exponát: 
Lampy svítí ve třech základních barvách: červené (Red), zelené (Green) a modré (Blue). Zkráceně tedy RGB. Z těchto tří základních barev můžete různými kombinacemi vytvořit další. Ve středu plátna se všechny barvy spojí a vznikne bílá. Pokud si stoupnete před plátno, vytvoří vaše tělo stín, ovšem pro každé barevné světlo bude stín jinde. Kde je na plátně zastíněna modrá lampa, ale ne červená nebo zelená, tam může vzniknout stín červený, zelený nebo žlutý (žlutá vznikne spojením červené se zelenou).
Barva ve skutečnosti není jednou z vlastností objektů kolem nás, ale je pouhým výplodem našeho mozku. Jakou barvu vidíme závisí nejen na objektu samotném, ale i na spoustě dalších faktorů – barvě světla, okolním prostředí, únavě oka atd.

Teorie

Barvy vznikají dvojím způsobem: aditivně (k jedné barvě se připojuje barva druhá – výsledné spektrum je bohatší) nebo subtraktivně (ze spektra se odebírá barva – výsledné spektrum je chudší). Náš exponát je založen na aditivním míchání barev. Aditivním smícháním všech jednoduchých barev (červené, oranžové, žluté, zelené, modré, indigové a fialové) ve stejných poměrech vznikne světlo bílé. 


Aditivní míchání barev. 
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.

Bílé světlo také získáme smíšením jen tří základních barev RGB (red – červená, green – zelená, blue – modrá). Podle mezinárodní dohody a normy je to červená o vlnové délce 700 nm, zelená o vlnové délce 546,1 nm a modrá o vlnové délce 435,8 nm. Jestliže smícháme pouze dvě z těchto tří barev, dostaneme barvu doplňkovou. K doplňkovým barvám patří oranžová nebo žlutá. Obě vzniknou složením červené a zelené, ale v jiném poměru. Bílou barvu také dostaneme smícháním dvou doplňkových barev ve vhodném poměru.

Aditivní skládání barev.
Zajímavost z biologie: 
Pomocí aditivního skládání barev se vytváří i barevný vjem v našem oku. Thomas Young a Hermann Helmholtz zjistili, že lidské oko skládá barevný obraz ze tří dílčích podnětů. Roku 1967 dostali Ragnar Granit, Haldan Keffer Hartline a Georgie Wald Nobelovu cenu za elektrofyziologické a biochemické výzkumy, při nichž dokázali existenci tří druhů fotoreceptorů citlivých na tři základní barvy. Jejich vysvětlení odpovídá Young–Helmholtzově teorii. Lidské oko obsahuje tři druhy barevných receptorů, které jsou citlivé zhruba v oblastech 400 nm – 500 nm, 500 nm – 600 nm a 600 nm – 700 nm. Tyto receptory se nazývají čípky a obsahují iodopsin – fotoaktivní pigment reagující na různé vlnové délky. V šeru vidíme černobíle pomocí tyčinek, které jsou značně citlivější než čípky. Čípků je v oku 6,5 miliónu, tyčinek 125 miliónu. V sítnici jsou rozloženy nerovnoměrně. Nejvíce čípků je v oblasti tzv. žluté skvrny a to především v ústřední jamce. V těchto místech se nevyskytují žádné tyčinky. Čípků směrem k okraji sítnice ubývá, tyčinek přibývá. Pokud je oko necitlivé na některou barvu, pak se tato vada označuje jako barvoslepost (někdy také daltonismus podle Johna Daltona, který touto vadou trpěl). Nejčastěji se objevuje jako neschopnost vidět červenou barvu (je vnímána jako žlutá) nebo zelenou. Daltonismus se více projevuje u mužů (4 %) než u žen (0,25 %).

Test barvosleposti.
Autor textu
Autor textu: 
Tento text se týká exponátu
Tento text se týká exponátu: 
Uvedený exponát je součástí expozice
Uvedený exponát je součástí expozice: 
Odborným garantem této expozice je
Odborným garantem této expozice je: 

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.