11. prosince 1882 – 5. ledna 1970
anglický fyzik německého původu

Max Born se narodil ve Wroclavi v rodině profesora anatomie a embryologie. Na základní škole ani na gymnáziu nijak nevynikal. Studoval na univerzitě v rodné Wroclawi, dále pak v Heidelbergu, Zürichu a Göttingenu. Zajímaly ho přednášky z matematiky od Davida Hilberta, Hermanna Minkowského, Felixe Kleina a z astronomie od Karla Schwarzschilda. V letech 1907 až 1908 pracoval u Josepha Johna Thomsona, v laboratoři u Alberta Michelsona, dále pak u Maxe Plancka a Otto Sterna. V roce 1921 získal místo profesora teoretické fyziky v Göttingenu, kde měl za spolupracovníky nebo žáky Enrica Fermiho, Paula Diraca, Roberta Oppenheimera, Edwarda Tellera, Eugena Wignera, Wolfganga Pauliho, Wernera Heisenberga, Igora Tamma, George Gamowa a další.


Max Born.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Na základě teoretických myšlenek Maxe Plancka, Louise de Broglieho a Bohrových kvantových pravidel vybudoval společně s Wernerem Heisenbergem a Pascualem Jordanem v roce 1925 kvantovou mechaniku. V roce 1926 na základě vlnové mechaniky odvodil Rutherfordův vzorec rozptylu, kterým objasnil rozptyl částic alfa.

V roce 1933 kvůli nastupujícímu fašismu opustil Německo. Odešel do Anglie jako vedoucí katedry teoretické fyziky v Cambridgi a od roku 1936 do Edinburgu. Několik měsíců pobýval v indickém Bangalore u a. Neúčastnil se amerického projektu vývoje atomové bomby, vždy vystupoval jako ostrý kritik zneužívání vědeckých výzkumů.


Max Born v roce 1939.
Zdroj: National Portrait Gallery, London. Autor: Walter Stoneman. Under Creative Commons.

Napsal přes 300 původních článků a 20 knih. S Norbertem Wienerem zavedl do kvantové mechaniky operátory fyzikálních veličin a toto aplikoval na nejrůznější, do té doby neřešené problémy. S Robertem Oppenheimerem položil základ teorie dvouatomových molekul. S Maxem Lauem a Kun Huangem vypracoval teorii vibrací krystalové mřížky. Zabýval se dynamikou krystalové mřížky, teorií struktury atomu, teorií relativity a kvantové fyziky. Born sám zdůraznil pravděpodobnostní teoretický výklad kvantové mechaniky, tj. statistickou interpretaci vlnové funkce. Vypracoval termochemickou teorii tepelných kmitů krystalové mřížky, objevil způsoby vyčíslení deformací elektronových obalů atomu. V roce 1954 získal Nobelovu cenu za statistické studie o vlnových funkcích. Po odchodu do penze se vrátil do Německa, kde v Göttingenu zemřel.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] JEDINÁK, D. Max Born – teoretická fyzika je v podstatě filozofia. Rozhledy matematicko–fyzikální, 2000, roč. 77, č. 1, s. 38–40. strana obálky. ISSN 0035–9343.

[2] MALÍŠEK, V. Pionýři novodobé fyzikální vědy – Hans Geiger a Max Born. Matematika a fyzika ve škole, září 1982, roč. 13, č.1, s. 52–54.

[3] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[4] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.