asi 20. srpna 1601 – 12. ledna 1665
francouzský matematik

Pierre Fermat pocházel rodiny obchodníka s kůžemi, z městečka Beaumont de Lomagne. Přesné datum jeho narození není známé, udává se v rozmezí 1590 – 1608. Práva studoval na třech univerzitách a vystudoval je až ve třiceti letech. Nejprve získal titul bakaláře občanského práva na univerzitě v Orléansu a pak odešel studovat na univerzitu v Toulouse, v roce 1620 krátce studoval v Bordeaux. V roce 1631 si (jak bylo tehdy zvykem) koupil funkci soudního rady u soudu v Toulouse a s tím i šlechtický titul. Na společenském žebříčku stoupal navzdory tomu, že na něj jako na líného a nedbalého soudce byla řada stížností. Sedm let byl v občanskoprávním senátu, pak 14 let ve vyšetřovacím senátu a jako nejvyššího postu dosáhl členství v trestním senátu. Oženil se s dcerou jednoho kolegy od soudu a měl s ní pět dětí. Jako právník se živil, matematikou se zabýval jen jako amatér pro vlastní potěšení. Přesto dosáhl vynikajících výsledků hned v několika jejích oblastech. Ze svých objevů se radoval, netoužil po prestiži a slávě, proto za svého života publikoval jen jediný rukopis pod tajemnými iniciálami M.P.E.A.S. Jejich význam zůstavá nevysvětlen. Nejstarší Fermatův syn Clement–Samuel se ujal otcova duchovního dědictví a v letech 1670 a 1679 publikoval výběr z jeho matematických a přírodovědeckých úvah.


Pierre Fermat.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Podobně jako řada jeho současníků v 17. století i Fermat nalézal inspiraci při studiu knih, které se dochovaly z antických dob. Velký obdiv budily zejména spisy čtyř starých řeckých matematiků – Eukleida, Archimeda, Apollonia a Diofanta. Už na univerzitě v Bordeaus kolem roku 1620 do hloubky prostudoval dílo Francoise Vièta. Před rokem 1636 napsal práci Ad locos planos et solidos isagoge (Úvod do rovinných a tělesových míst), která kolovala v opisech. V ní aplikoval Vietovu obecnou algebraickou symboliku na problematiku studovanou Apolloniem, zejména na přímky, kružnice a kuželosečky. Položil tak základy analytické geometrie. Fermat a René Descartes vytvořili analytickou geometrii nezávisle a prakticky zároveň, ale Fermat své výsledky jen zřídka publikoval, a tak mnohdy přišel o prvenství. Navíc se Fermat přidržel Vietovy těžkopádné symboliky. Proto je snadnější studovat Descarta, a proto je Descartes uváděn jako zakladatel analytické geometrie. Podobně tomu bylo i s jeho studiem křivek, při kterém se těsně přiblížil k vytvoření integrálního a diferenciálního počtu. Podařilo se mu odvodit metodu na získání maxim a minim funkcí, která byla po matematické stránce špatně, ale která fungovala. Používal metody, které fungují, aniž by věděl proč. Další významný Fermatův přínos spočívá ve studiu pravděpodobnosti. Touto otázkou se zabýval už v mládí společně se svým přítelem Blaisem Pascalem. V roce 1653 Pascal narazil na tento problém znovu, když ho jeden známý požádal, aby odhadl šanci na vítězství při hře v kostky. V následujícím roce si Pascal s Fermatem vyměnili sérii dopisů, ve kterých se fakticky zrodila teorie pravděpodobnosti. Inspirovali tím řadu dalších matematiků a nový obor, u jehož počátků stojí hazardní hry, byl na světě.

Při studiu jednoho antického spisu, Diofantovy Aritmetiky, Fermat napsal na prázdný okraj vedle textu větu, která říká, že rovnice xn + yn = zn nemá žádné řešení (v přirozených číslech) pro n větší než dvě. (Při n = 2 existuje řešení 32 + 42 = 52. Pro n = 3 nebo větší už žádné takové řešení nalézt nelze). Na této větě by nebylo samo o sobě nic špatného. Je to prostě jen jedna z mnoha hypotéz v teorii čísel. Jenže Fermat vedle ještě připsal: "Našel jsem úžasný důkaz tohoto tvrzení, ale nevejde se mi na tento okraj." Když zemřel, v jeho pozůstalosti nebyl zmíněný důkaz nikde nalezen. Od té doby jeho poznámka mučila nesčetné generace matematiků. Všechny ostatní Fermatovy hypotézy byly mezitím dokázány nebo vyvráceny, ale jeho velká věta vzdorovala všem pokusům. Stala se z ní jedna z největších matematických záhad a milovníky čísel přivedla k sebevraždám a soubojům. V roce 1908 slavná göttingenská univerzita v Německu vypsala odměnu 100 tisíc marek pro toho, kdo důkaz velké Fermatovy věty nalezne. V červnu 1993 se přihlásil anglický matematik Andrew Wiles z Cambridge, ale už v prosinci téhož roku oponenti odhalili v jeho důkazu chybu. Wiles poté spolu s dalším matematikem Taylorem provedl opravy a předložil novou verzi důkazu. Zabírá víc než 200 stránek složité matematiky, a prozatím se zdá, že je skutečně v pořádku a Wiles získá slíbenou odměnu. Hádankou zůstává, zda Fermat tenkrát opravdu v duchu nalezl nějaký geniální důkaz, anebo zda se jen spletl.

Pierre Fermat zemřel 9. ledna 1665 v Cartres a byl pohřben v nedalekém Toulouse.

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. Princip, který poskytl ucelený pohled na paprskovou optiku (K 350. výročí úmrtí Pierra de Fermat). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2015, roč. 24, č. 5, s. 397–400. ISSN 1210–1761.

[2] JEDINÁK, D. Pierre Fermat – matematika a ko zál´uba. Rozhledy matematicko–fyzikální, roč. 78, č. 1–2, s. 47–50.

[3] SARTORI, E. Velikáni francouzské vědy. Přeložila E. Vergeinerová aj. Grospietsch. Praha: Agentura KRIGL, 2005. ISBN 80–86912–00–0.

[4] ŠOLCOVÁ, A. D’Artagnan mezi matematiky – pocta Pierru Fermatovi k 400. výročí narození. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 2001, č. 4, s. 286–298.

[5] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související exponáty Techmanie

Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.