14. dubna 1629 až 8. července 1695
nizozemský matematik a fyzik

Christian Huygens se narodil v Haagu ve vážené a zámožné rodině Konstantina a Zuzany Huygensových. Huygensové patřili v 17. století mezi přední rodiny v Nizozemí. Otec Christiana byl povýšen do šlechtického stavu a působil jako tajemník a rádce oranžských knížat Viléma II. a Viléma III. Silná kulturní tradice zajistila výchovu a vzdělání na vysoké úrovni pro všech pět dětí – Konstantina a Christiana a tři sestry. Christian hrál na několik nástrojů, znal klasické jazyky, logiku, matematiku, mechaniku, byl i technicky zručný. V letech 1645 až 1647 studoval na univerzitách v Leidenu a Bredu právo, mechaniku a astronomii. V prvních matematických pracech navázal na Archiméda, René Descarta a Marina Mersenna. Známým v matematických kruzích se stal díky pracem Teorémy o kvadratuře hyperboly, elipsy a kruhu a těžišti jejich částí z roku 1651, Objevy o velikosti kruhu z roku 1654 a především Přehled slavných úloh z roku 1654. V roce 1655 zpracoval a obhájil na univerzitě v Leidenu disertaci, stal se doktorem práv, ale v červenci odplul do Paříže za vědeckým světem, který ho stále víc a víc lákal. V Paříži dlouho nepobyl, ale v roce 1660 se tam vrátil. Po studiích se vrátil do rodného sídla, kde zůstal až do roku 1666, kdy se stal členem Royal Society, která byla právě založena. V roce 1681 se vrátil do Haagu, nikdy se neoženil a byl často nemocný.


Christiaan Huygens.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Od roku 1652 byl zaměstnán zdokonalováním dalekohledu. Oproti Galileo Galileimu a Johannu Keplerovi znal Snellův zákon, který mu umožnil podrobněji uvažovat o čočkách. Sám si brousil čočky a konstruoval dalekohledy. 5. března 1655 jimi objevil Saturnův měsíc Titan, Saturnovy prstence a mlhovinu v souhvězdí Orion. Správně vysvětlil podstatu prstenců Saturnu jako kompaktní klenbu. Skutečnou podstatu prstenců vysvětlil až James Maxwell o dvě stě let později. Při studiu kruhového pohybu objevil vztah pro dostředivé zrychlení a zveřejnil ho v roce 1659 ve spisu O odstředivé síle. Pracoval i na konstrukci mikroskopu, kde zavedl osvětlení temného zorného pole a pozoroval tak droboulinké živočichy.


List z Huygensovy knihy.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Král Slunce Ludvík XIV. Huygense roku 1665 povolal do Paříže, aby mu pomohl vyřešit problém s velmi vysokými vodotrysky. K pokusům si Huygens nechal donést střelný prach a vyklidit budovu. Rozhodl se spojit Guerickovy válce se vzduchoprázdnem a tlakem vzduchu se střelným prachem, který měl nahradit několik mužů u pump, vývěv nebo stříkaček. Jeho nový vynález byl založen na představě hlavně, kde výbuch prachu vymrští kouli kupředu a na konci hlavně ji nějakou silou zatlačí zpátky. Celý děj by probíhal stále dokola. Na jeho myšlence jsou založeny všechny pístové motory. Bohužel ale samotná myšlenka k pohonu vodotrysků nestačila. Pokusy byly nebezpečné, a tak je Huygens rád přenechal Denisu Papinovi. Společně sestavili prototyp, který v laboratoři před zraky ministra Colberta zvedal muže. Ministr správně odhadl, že stroj je nebezpečný a pro vodotrysky nepoužitelný. Odmítl jakoukoli další finanční podporu na jeho zdokonalení.

 Christiaan Huygens: Horologium oscillatorum

V roce 1673 vydal Huygens Horologium oscillatorum, kde se zabýval silami působícími na těleso: objevil vztah pro dostředivé zrychlení, studoval ráz pružných těles, zavedl součin hmotnosti a rychlosti (hybnost). Kromě toho tu uvedl nové poznatky o fyzickém kyvadle, na jejichž základě sestrojil kvalitní kyvadlové hodiny. Nesmrtelnost si ale získal zdokonalením kapesních hodin přidáním hnacího pera ve spojení s nepokojem. Jeho spis inspiroval Isaaca Newtona k úvahám o využití dynamiky kruhového pohybu pro pohyb planet.


Hodiny a Horologium Oscillatorium na ukázce muzea Boerhaave v Leidenu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1678 napsal a v roce 1690 v Leidenu vydal Traité de la Lumiére, kde v šesti kapitolách zveřejnil 12 let staré úvahy o podstatě světla. Navázal na spis Jana Marka Marci Thaumantias liber de arcu coelesti deque colorum apparentium natura ortu causis vydaném v Praze roku 1648. Dopracoval Markovu představu odrazu světla až do dnes známé podoby tzv. Huygensova principu. Přijal předpoklad přímočarého šíření světla, lom světla a konečnou rychlost světla. Dospěl k představě, že světlo je postupným otřesem nebo rozruchem asi jako zvuk ve vzduchu, ale prostředím nemůže být vzduch. Je to cosi, co přenáší ono chvění. Huygens toto označil jako ether. Ve třetí kapitole podává velmi jednoduchý důkaz Fermatova principu (světlo si vždy volí co do času nejkratší cestu). Objevil polarizaci světla při průchodu světla islandským vápencem. Roku 1698 vydal Newton Optiku, kde zveřejnil novou hypothesu, která byla založena na myšlence světelných částic. Newtonova autorita teorii podporovala a utlačovala jednoduchou teorii Huygensovu.

Po odchodu z Paříže na rodný statek podnikl jen jednu cestu, a to do Anglie, kde osobně poznal Isaaca Newtona. Zemřel na rodném statku Hofvijck u Haagu.

Použíté zdroje

[1] JÁCHIM, F. Cristian Huygens (1629 – 1695). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, červen 1996, roč. 4, č. 10, s. 489–494. ISSN 1210–1761.

[2] JÁCHIM, F. Christian Huygens (14. 4. 1629 – 8. 7. 1695). Rozhledy matematicko–fyzikální, 1996, roč. 73, č. 1, s. 23–30. ISSN 0035–9343.

[3] JÁCHIM, F. Cristian Huygens. Astronom, před nímž Saturn ztratil svoje tajemství. Astropis, 2015, č. 1, s. 12–15. ISSN 1211–0485.

[4] JÍLEK, F. Zrození velkých vynálezů. Praha: Práce, 1988. ISBN 24–001–88.

[5] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.

[6] NUŠL, F. Rozbor Huygensova spisu: Traité de la lumére. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1890, roč. 19, s. 281–299.

[7] Encyklopedická edice, listy, fyzici. ISBN 80–860–44–05–X.

 

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.