K měření teploty vzduchu slouží teploměry, které musí být umístěny ve volném prostoru (údaje teploměru na zdi jsou ovlivňovány pohlcováním nebo vyzařováním tepla ze zdi) a chráněny před deštěm, sněžením a před přímým slunečním zářením. Nejlepší je umístit teploměr do meteorologické budky. Sleduje se okamžitá teplota ovzduší, extrémní denní teplota během 24 hodin ve výšce 2 m (minimální a maximální), minimální přízemní teplota ve výšce 5 cm a záznam průběhu teploty pomocí termografu.

 Nejvyšší teplota naměřená na Zemi

57,8 °C

Azїzїyah jižně od Tripolisu 13. září 1922

San louis Ptotosi v Mexiku dne 11. srpna 1933

Nejnižší teplota naměřená na Zemi

–89,2 °C

Stanice Vostok v Antarktidě 21. července 1983

Nejvyšší naměřená teplota v ČR

40,4 °C

Dobřichovice 20. srpna 2012

Nejnižší naměřená teplota v ČR

–42,2 °C

Litvínovice 11. února 1929

Nejvyšší roční průměr teploty vzduchu

30,2 °C

ostrůvek Massawa v Rudém moři

Nejnižší roční průměr teploty vzduchu

–55,1 °C

Stanice Vostok v Antarktidě

Denní chod teploty vzduchu představuje jednoduchou vlnu s minimem kolem východu Slunce a maximem nejčastěji mezi 14. a 15. hodinou místního času. Poněkud odlišný je denní průběh teploty vzduchu nad oceánem, protože denní maximum nastává už ve 12.30 místního slunečního času, tedy dříve než maximum teploty povrchové vrstvy vody, které se vyskytuje mezi 15. a 16. hodinou.

Roční chod teploty vzduchu je důležitou klimatickou charakteristikou daného místa. V rovníkových oblastech představuje roční chod teploty vzduchu dvojitou vlnu s dvěma maximy v rovnodennostech a dvěma minimy po slunovratech. V ostatních oblastech mimo rovníkový pás se vyskytuje pouze jedno roční maximum a minimum teploty vzduchu. Na kontinentech severní polokoule bývá maximální teplota v červenci a minimální v lednu. Nad oceány přichází minimální teploty vzduchu o měsíc později.

V běžných podmínkách teplota vzduchu s rostoucí výškou klesá. Pokud je tomu naopak, pak hovoříme o inverzní teplotě. Inverzní teploty mají velký vliv na vývoj některých atmosférických jevů. Inverzní teplotní zvrstvení je totiž velmi stabilní a zabraňuje promíchávání vzduchu. Teplotní inverze se mohou vyskytovat jak v přízemní vrstvě, tak i ve volné atmosféře. Rozlišujeme několik druhů teplotní inverze. V noci se půda zejména při jasné obloze a klidném počasí silně ochlazuje vyzařováním tepelného záření. Od půdy se postupně ochlazují i přízemní vrstvy vzduchu. Tak se vytvoří noční inverze teploty, jejíž mohutnost závisí na čistotě vzduchu a délce noci. Po východu Slunce a prohřátí půdy noční teplotní inverze brzy mizí. V zimě ve dne při jasné obloze zemský povrch vyzařuje více energie než získává od Slunce. Pokud tento stav trvá několik dní, teplotní inverze následkem dlouhotrvajícího ochlazování půdy, a od ní i přilehlého vzduchu, stále zesiluje a současně se postupně šíří vzhůru. Zimní teplotní inverze může sahat až do výšky několika set metrů (někdy 1,5 – 2 km). Nad oblačnou pokrývkou se může vytvořit výšková teplotní inverze.

Autor textu

Autor textu: 

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.