Atmosférické srážky

Atmosférické srážky jsou vodní kapky, ledové krystalky nebo oboje, které vznikají kondenzací nebo desublimací vodní páry v ovzduší. Jde tedy o všechnu atmosférickou vodu v kapalném nebo tuhém skupenství, buď vypadávající z různých druhů oblaků (i z mlhy), nebo usazující se na zemském povrchu. Padající srážky představují déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť, kroupy, ledové jehličky apod. Jako usazené označujeme rosu, zmrzlou rosu, jíní, jinovatku, námrazu, průsvitnou námrazu a ledovku. Pokud srážky vypadávají z oblaků, ale nedosahují k zemskému povrchu, tak se označují jako srážkové pruhy (virga). K popisu srážek je vypracována mezinárodní klasifikace.

Pokud srážky padají po delší dobu s víceméně stálou intenzitou z mraků typu nimbostratus a altostratus, tak se označují jako trvalé. Jestliže na určitou dobu ustávají, pak se označují jako občasné. Přeháňky mají náhlý začátek a konec, rychlé kolísání intezity, mají obvykle krátké trvání. Trvalé srážky zasahují větší území, kdežto přeháňky mají místní charakter.

Déšť.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Rozlišujeme kovenkční, cyklonální a orografické srážky. Konvekční srážky vypadávají zejména z oblaků typu cumulonimbus, mají přeháňkový charakter, krátkou dobu trvání a větší intenzitu. Jsou často provázeny bouřkou. Ve středních zeměpisných šířkách v létě jsou obvykle tvořeny velkými dešťovými kapkami, někdy s kroupami, v ostatních částech roku jsou tvořeny zpravidla mokrým sněhem nebo sněhovými krupkami. V tropických oblastech vypadávají konvekční srážky i z oblaků typu cumulus.

Cyklonální srážky vypadávají v oblasti tlakové níže, považují se za ně frontální srážky v oblasti atmosférické fronty. Vznikají na teplé frontě a studené frontě prvního druhu (především v chladném období), mají zpravidla trvalý charakter a jejich intenzita závisí na vlhkosti vzduchu. Na studené frontě druhého druhu, především v teplém období, se vyskytují frontální srážky v podobě přeháněk.

Orografické srážky se vytvářejí díky terénním překážkám (kopcům, horám apod.), a to především při výstupu vzduchu po svazích, v závětří horských překážek pak vypadávají srážky.

Rozložení průměrného ročního úhrnu se řídí určitými zásadami: od oceánu do vnitrozemí srážek postupně ubývá; s rostoucí nadmořskou výškou srážek nejprve přibývá a po překročení výšky pásma maximálních srážek opět ubývá; na návětrných svazích horských pásem je více srážek než na svazích závětrných (vzniká tu srážkový stín).

Při pozorování a měření srážek se určuje tvar, úhrn, doba trvání a intenzita srážek. Tvar srážek představuje souborné označení všech druhů padajících nebo usazených srážek podle jejich mezinárodní klasifikace. Úhrn (množství) srážek představuje množství vody v kapalném i pevném skupenství spadlém na vodorovnou plochu v daném místě za určitý čas a vyjádřené výškou vodního sloupce nad touto plochou v mm (1 mm srážek odpovídá 1 l vody spadlé na plochu 1m²). Srážky spadlé v podobě sněhu nebo ledu je nutné před měřením nechat roztát. K přibližnému odhadu množství vody obsaženého ve sněhu platí, že vrstva napadlého sněhu vysoká 1 cm vydá vrstvu vody asi 1 mm. Úhrn srážek se měří srážkoměrem (hyetometr), pro registraci časového průběhu padajících kapalných srážek slouží ombrograf (z řeckého ombros – déšť). Doba trvání srážek představuje časový interval, ve kterém byly pozorovány padající nebo usazené srážky. Intenzita srážek pak představuje množství srážek spadlých za jednotku času.

Extrémem ve spadlých srážkách jsou průtrže mračen. Tak označujeme naměřené srážky 45 mm za 30 min, 55 mm za 1 h, 65 mm za 2 h a 70 mm za 3 h. Nejsilnější průtrž mračen byla zaznamenána v bývalé ČSSR 12. července 1957 na stanici Salka u Nových Zámků, kde za 65 min spadlo 228,5 mm srážek.