Jako oblačnost se označuje stupeň pokrytí oblohy oblaky, proto nepřímo udává trvání slunečního svitu. Oblačnost se určuje zpravidla odhadem tak, že si oblaky představíme na jednom místě – v osminách (synoptická meteorologie) nebo desetinách (klimatologie) pokrytí oblohy oblaky. Pro jednotlivé stupně pokrytí oblohy oblaky se používá slovní označení.
|
označení |
pokrytí oblohy oblaky |
|
|---|---|---|
|
|
jasno |
0/8 |
|
|
skoro jasno |
1/8 – 2/8 |
|
|
polojasno |
3/8 – 4/8 |
|
|
oblačno |
5/8 – 6/8 |
|
|
skoro zataženo |
7/8 |
|
|
zataženo |
8/8 |
Oblaky vznikají kondenzací atmosférické vodní páry v určité výšce nad zemským povrchem při ochlazení vzduchu pod teplotu rosného bodu. Páru vytváří z 85 % procent voda stoupající z oceánů a jen z 15 % voda z jezer, řek a dalších vodních ploch. Toto množství lze vyjádřit také jinak. Ročně se z pozemských oceánů vypaří průměrně 75 cm vody. Vypařování samozřejmě probíhá v různých částech zeměkoule různou rychlostí. Například v severní části Atlantského oceánu u amerického pobřeží, kde Golfský proud vodu ohřívá a kde neustále fouká vítr, který vodní plochu dále vysušuje, se ročně vypaří téměř 2,5 m vody. Do oceánů se voda zase vrací. Za rok se na Zemi takto vymění neuvěřitelných 450 000 miliard m3. A v mracích přitom neustále zůstává vodní rezerva 13 miliard tun vody.
Velká rozmanitost oblaků svědčí i o různých způsobech jejich vzniku. Existuje pět způsobů, které vedou k vytvoření oblačnosti.
|
vzestupné proudění teplejšího vzduchu |
ohřátý vzduch vystupuje, jeho teplota se snižuje a v určité výšce je vodní párou právě nasycený, zde dojde ke kondenzaci a vzniku oblaků |
|
na rozhraní front |
vzduch teplé fronty nuceně vystupuje podél frontálního rozhraní, což vede k jeho ochlazení a vzniku frontální oblačnosti |
|
vlny |
podobně jako vlny na vodě, tak vznikají i vlny na vodorovném rozhraní mezi dvěma vrstvami vzduchu s různou hustotou a rychlostí proudění; při vhodných vlhkostních podmínkách se mohou na vrcholech vln tvořit oblaka |
|
turbulence |
třením dostatečně vlhkého vzduchu o zemský povrch vznikají neuspořádané pohyby všemi směry, tedy i vzhůru; tím se vzduch ochlazuje a dochází tak k jeho kondenzaci |
|
noční vyzařování atmosféry |
vlhká vrstva atmosféry může v noci vyzařovat teplo, tím se ochladí a při dosažení teploty rosného bodu dojde k vytvoření oblaků |
Sám pokles teploty ještě nemusí k přeměně páry na tekutou vodu stačit. V mracích se vyskytují mikroskopická jádra, kolem nichž pára kondenzuje. Taková jádra (např. zrnka prachu, krystalky mořské soli) se dále nedělí, molekuly páry je tedy mohou v klidu obalovat a kondenzovat na nich. Díky vyššímu znečištění vzduchu vzniká více deště. Čím jsou kapky menší, tím je oblak méně průhledný.
Za určitých okolností mohou zůstat kapky vody v tekutém stavu i v okamžiku, kdy teplota okolního vzduchu poklesne pod nulu. Tomuto jevu se říká přechlazení vzduchu. Je to však velmi nestabilní stav, může ho zlikvidovat sebemenší narušení, třeba i průlet letadla. V takové chvíli se kapky vody takřka okamžitě změní v ledové krystaly, které se nalepí na letoun. Není–li letadlo vybaveno odmrazovacím systémem, zvýší se v důsledku toho jeho váha a piloti musí klesnout do nižších poloh, aby led roztál a voda z letadla skapala.
Často nás upoutá i barva oblaku. Někdy je světlá, jindy hrozivě tmavá. Toto zabarvení závisí na barvě světla dopadajícícho na oblak, na výšce Slunce nad obzorem a hlavně na mohutnosti oblaku. Tmavé zabarvení je způsobeno tím, že je oblačná vrstva mohutná, tlustá obvykle několik kilometrů.
