Když se zaměříme na živočišnou říši, můžeme na jednotlivých živočiších ukázat vývoj oka. Nejjednodušší orgán citlivý na světlo mají všelijací prvoci, měňavky apod. Jsou to vlastně jen buňky citlivé na světlo roztroušené po celém těle. Dokonalejší zařízení má např. krásnoočko zelené. U tohoto živočicha se buňky citlivé na světlo shromáždily na jedno místo, do červenavé skvrnky blízko kořene bičíku.
Krásnoočko zelené.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Alexei Kouprianov. Under Creative Commons.
Mezi prvoky se však najdou i takoví živočichové, kteří mají nad pigmentovou skvrnou drobounké kulaté tělísko, složené ze šroubovité látky silně lámající světlo. Tento orgán již umožňuje rozlišit směr, odkud přichází světlo. Podobný orgán mají také vyšší živočichové, např. žížaly. Někteří červi a medúzy mají tyto buňky seskupeny do plošky – oční skvrny – a vytvářejí tak první velmi jednoduchou sítnici.
Další pokrok učinili např. měkkýši nebo ostnokožci. Oční skvrna u nich poklesla, prohloubila se a vytvořila miskovité oko. Za další miliony let vývoje se miskovité oko prohloubilo ve váček, zanořený do pokožky tak hluboko, že byl s povrchem těla spojen jen malým otvorem (dírková komora – nejjednodušší fotografický přístroj). Toto oko již umožňovalo vidět obrysy. Toto tzv. temnicové oko se vyvíjelo dál. Otvůrek brzy zarostl průhlednou blankou, rohovkou, a změnil se v dutinu. Uvnitř váčku pak vznikla rosolovitá hmota, sklivec, silně lámající světlo, a konečně jako vrchol vývoje čočka.
Oči s čočkou se vyvinuly už dávno v pravěku u dávno vyhynulých živočichů trilobitů. Trilobit měl oko čočkové, ale současně i mozaikové. Každé elementární oko obsahovalo čočku z krystalického vápence a celkový počet až 15 000 elementárních očí pokryl téměř polokruhovité zorné pole. Protože vápencová zorná čočka vzhledem ke svému indexu lomu 1,50 světlo ve vodním prostředí rozptylovala, k vytvoření obrazu byly v oku dvě čočky za sebou.
Většina hmyzu má mozaikové oči, a na rozdíl od trilobitů nejsou v očích hmyzu čočky. Každý element mozaikového oka je tvořen trubicí, která přivádí světlo na tenké vlákno, které světlo absorbuje. Jednotlivé čočky se nazývají omatidie. Každá buňka je citlivá na světlo vycházející z určitého úzkého kužele a podněty ze všech omnatidií pak vytvářejí celkový zrakový vjem. Oči hmyzu jsou kupodivu citlivější než oči obratlovců. Schopnost vidět barevně má většina hmyzu, která opilovává pestré květy, výjimku tvoří motýli, kteří nevidí červenou barvu. Motýli sytou červeň vnímají jako černou, protože jejich hranice viditelného spektra je posunuta směrem ke krátkovlnnému pásmu. Například včela vnímá elektromagnetické záření o vlnové délce až 30 nm, to znamená že vidí mnohem „hlouběji“ do ultrafialové oblasti než člověk. Proto také včela vidí svět mnohem barevněji než my.
Pokusně bylo barevné vidění prokázáno u některých ryb a zajímavé je, že pestře zbarvené jsou i ty ryby, které nemají oči nebo tráví svůj život ponořeny v bahně či v mořských hloubkách, kam až světlo nepronikne. Také hlodavci, žáby, ještěři a hadi pravděpodobně vidí svět barevně. Také většina ptáků rozezná barvy velmi dobře, s výjimkou ptáků nočních. Barevně vidící živočichové jsou totiž v noci bezmocní, ale zato ti, kteří vnímají pouze v černobílé škále mohou rozeznat i nepatrné rozdíly ve světelné intenzitě a bezpečně se pohybovat i v hluboké tmě. Tyčinky umožňující oku černobílé vidění jsou totiž schopny reagovat na desettisíckrát menší množství světla než čípky, na které je vázáno vidění barevné.
O barevném vnímání savců toho zatím mnoho nevíme. Pes byl například dlouho považován za barvoslepého. Až teprve pomocí elektronového mikroskopu se zjistilo, že v psím oku je i určitý počet čípků. Některé psy lze skutečně vycvičit k rozlišování barevných tónů – jenže se neví, jestli jen nevnímají různé odstíny šedi. Kůň si plete černou a červenou, ale nikoliv šedou a růžovou, rozezná i žlutou, zelenou a modrou. Kráva ani býk barvy nerozlišují, a proto je zbytečné dráždit býka červenou látkou – stejného účinku by toreadoři dosáhli, i kdyby muleta byla černá. Býk totiž nereaguje na červenou barvu šátku, ale na jeho pohyb.
Většina zvířat má oko vyvinutější než člověk. Např. oko kočky a všech ostatních zvířat, která v noci vidí, má vrstvu guaninu (tapetum lucidum), v oční sítnici. Ta funguje jako odrazové sklíčko a díky němu může zvíře vidět i ve tmě, která se člověku zdá úplně neproniknutelná.
