Oční vady se kompenzují pomocí brýlí, kontaktních čoček nebo chirurgicky. Mezi nejčastější vady lidského oka patří astigmatismus, krátkozrakost a dalekozrakost – tedy refrakční vady. K diagnostice je však třeba oko změřit.
Do 18. století bylo měření zraku pouze velice nepřesné, ačkoliv už tehdy existovaly metody, jak ostrost zraku otestovat. Arabové například používali souhvězdí Velkého vozu. V jeho oji se nachází optická dvojhvězda Mizar a Alkor. Ti, kteří je dokázali rozlišit, měli oči v pořádku. Moderní měření zraku se datuje do roku 1623, kdy španělský fyzik a lékař Benito Daza de Valdés sledoval, z jaké vzdálenosti je člověk schopen spočítat hořčičná semínka. Na základě toho pak doporučil správné brýle. Německý oftalmolog Heinrich Küchler vytvořil tabulku s různě velkými znaky. Lidé si tak měřili zrak pomocí obrázků zemědělského příslušenství, děl, ptáků a žab. Podobných testů pak vzniklo ještě několik. Ten, který používáme nyní, vytvořil Herman Snellen. Tabulka s písmeny nebo s tzv. Snellenovými háky vznikla v roce 1862. Podobné testy se nazývají optotypy.
Snellova tabule a Snellovy háky.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Astigmatismus se projevuje u oka, jehož rohovka nemá pravidelný tvar, ale je zakřivená. Vykazuje tak nepravidelnosti lámavých ploch (rohovky a čočky), tzn. že v různých směrech se obraz tvoří v jiném místě oka. Bod se proto nezobrazí jako bod, ale jako soustava různě zakřivených a velkých plošek. Pokud je rozdíl optických mohutností ve dvou navzájem kolmých směrech větší než 0,2 D, pak je nutné ho korigovat válcovými čočkami, které zobrazují prakticky bodově. Astigmatismus se zkouší keratoskopem, což je kruhová destička s několika soustřednými kružnicemi. Na zdravé rohovce se odrážejí kružnice bez zkreslení. Astigmatické oko kružnice deformuje. Na následujícím obrázku je vlevo zobrazena řada soustředných kruhů proťatých průměry. Pokud astigmatické oko zaostří na kružnice, vidí průměry neostře (obrázek uprostřed). Pokud astigmatické oko zaostří na průměry, vidí kružnice neostře (obrázek vpravo).
Jak vidí astigmatické oko.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Krátkozraké oko má vzdálený bod v konečné vzdálenosti od oka a blízký bod posunutý k oku. Vytváří obraz před sítnicí a krátkozraký vidí ostře jen nablízko. Vada se upravuje brýlemi s rozptylkami.
Vznik obrazu u krátkozrakého oka.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Dalekozraké oko má vzdálený bod v nekonečnu a blízký bod ve větší vzdálenosti od oka. Dalekozraké oko vytváří obraz za sítnicí, obraz je třeba posunout na sítnici vhodnou spojkou.
Vznik obrazu u dalekozrakého oka.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Vlastnosti brýlových čoček se vyjadřují pomocí optické mohutnosti φ, která je převrácenou hodnotou ohniskové vzdálenosti f vyjádřené v metrech
Jednotkou optické mohutnosti je dioptrie, značka D. Optickou mohutnost 1 D má spojná čočka o ohniskové vzdálenosti 1 m. Optická mohutnost spojek je vyjádřena kladnou hodnotou a optická mohutnost rozptylek zápornou hodnotou.
Barvoslepost, také pojmenovaná jako daltonismus podle Johna Daltona, který touto vadou trpěl, se nejčastěji objevuje jako neschopnost vidět červenou barvu (je vnímána jako žlutá) nebo zelenou. Daltonismus se více projevuje u mužů (4 %) než u žen (0,25 %).
