Bumerang je známý především jako zbraň australských domorodců. Skládá se z ploché úzké dřevěné desky zahnuté pod úhlem asi 100°, která se vrhá způsobem znázorněným na obrázku.
Nejstarší nálezy bumerangů jsou z jižní Austrálie přibližně 10 000 let staré, vyrobené ze dřeva i mamutích klů. Podobné nástroje byly nalezeny v Egyptě, Jižní Americe dokonce i v Evropě v Polsku. Tyto bumerangy byly téměř jeden metr dlouhé, měly tětivu a připomínaly svým tvarem banán. Po přímém hodu se nevracely, doletěly do vzdálenosti 100 až 150 metrů. Nevracející se bumerang byl dobrou zbraní pro lov v otevřeném prostoru.
Hod se provádí v téměř svislém směru. Zaoblená strana musí směřovat k hlavě. Jestliže mírně fouká, otočte se tak, aby vám foukalo do tváře. Pak se otočte o 45° doprava a hoďte před sebe pod úhlem v rozmezí 0° – 30°. Při tom se snažte udělit bumerangu co největší rotaci. Podaří–li se nakombinovat jednotlivé aspekty hodu se silou a směrem větru, poletí bumerang přibližně po kruhové dráze a vrátí se k nám. Je třeba mít bumerang správné orientace rukou. Bumerangy jsou tedy pro praváky a pro leváky. Chytání může být někdy docela problematické. Teorie praví, že by se měl chytat sklapnutím rukou. Menší rozpětí ramen bumerangu způsobí jeho rychlejší rotaci a kratší dráhu letu a opačně. Letové vlastnosti lze měnit zdrsňováním nebo naopak uhlazováním jeho povrchu, zatěžkáváním v různých místech apod.
Při letu se uplatňuje několik zajímavých fyzikálních zákonů: Bernoulliho rovnice a hydrodynamické paradoxon, stabilita rotace, gyroskopický efekt (precesní pohyb), setrvačnost, moment síly, Newtonovy pohybové zákony. Při vrhu bumerangu jsou náběhové hrany tupé a zadní hrany ostré. Profil ramen není přitom symetrický, ale má stejný tvar jako křídla letadla. Z Bernoulliho rovnice vyplývá, že při rotaci jsou obě křídla obtékána vzduchem různými rychlostmi. Vzduch proudící nad vrchní zaoblenou stranou proudí rychleji, než pod rovnou spodní stranou. Vztlaková síla vychyluje bumerang z původní roviny vrhu v našem případě doprava. U bumerangu přistupuje ještě gyroskopický efekt (precese). Protože bumerang nejen rotuje, ale pohybuje se i postupným pohybem, je rychlost horního ramene ve směru pohybu těžiště větší než dolního, a také tlaková síla působící na obě ramena není stejná. Osa rotace je tak nakláněna v příčném směru. To ale způsobí precesi a bumerang se začne natáčet. Dosáhneme–li toho, aby osa bumerangu vykonala během letu jednu precesní otáčku, vrátí se bumerang zpět k nám. Míra stability rotace je dána velikostí momentu setrvačnosti kolem určité osy, bumerang má největší moment setrvačnosti právě kolem osy rotace. Tato osa se pak nazývá volná.