Důsledkem Archimédova zákona je různé chování těles v kapalině. Na těleso působí vztlaková síla Fvz a tíhová síla Fg. Výslednice působících sil má směr síly větší a velikost rovnou rozdílu velikostí obou sil. Porovnáváme–li velikosti těchto sil, může nastat jeden ze tří případů:
FG < Fvz, ρT < ρ – těleso plove na hladině
FG > Fvz, ρT > ρ – těleso klesá ke dnu
FG = Fvz, ρT = ρ – těleso se vznáší v kapalině.
Tyto případy platí i pro ohraničený objem plynu anebo kapaliny. Olej plave na vodě, voda plave na rtuti.
Poměr vztlakové a tíhové síly a vliv na plavání těles.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Zajímavý případ nastane v případě, kdy těleso bude na hladině plovat, tedy ρT < ρ. Potom objem ponořené části tělesa V´ bude ve stejném poměru k celému objemu tělesa V jako poměru hustot ponořené části tělesa ρT a kapaliny ρ
Tak například ledovec o hustotě 939 kg m–3 plující ve slané vodě o hustotě 1 024 kg m–3 bude ponořený z 939/1024 = 91,7 %. Podle různého ponoření tělesa do kapaliny se určuje hustota kapalin hustoměry. V kapalině s větší hustotou působí na hustoměr větší vztlaková síla, proto se hustoměr méně ponoří. Hustoměr se používá k měření tučnosti mléka, obsahu cukru ve vodě, ke zjištění nabití akumulátoru podle hustoty kyseliny sírové, množství alkoholu v lihovině apod.
Vztlakovou sílu využívá i řada zvířat: velrybám umožňuje přežít vlastní hmotnost, rybám zase plavat. Ryby mají speciální orgán – jakýsi vzduchový měchýř, který rybě pomáhá zdržovat se v určité hloubce, kde hustota vody je stejná jako hustota ryby. Když se ryba pomocí ploutví ponořuje do větší hloubky, její tělo se vlivem vnějšího tlaku vody stlačuje, čímž se stlačuje i samotný měchýř. Ryba je nadlehčována menší vztlakovou silou a nezadržitelně klesá ke dnu. Čím níž klesá, tím víc roste okolní tlak vody, tím víc se rybí tělo stlačuje a tím rychleji ryba klesá. Přesně to stejné ale v opačném směru se děje, když ryba pomocí svých ploutví plave vzhůru. K ponořování ani k vynořování neslouží stahy rybího měchýře, jak se v roce 1685 domníval profesor florentské akademie Borelli. Podle současných výzkumů pomáhá měchýř rybě k udržení se v určité hloubce v nehybné poloze. Podobně pracují i ponorky. Nosná síla ponorky se reguluje pomocí vodních komor. Plní–li se komory vodou, ponorka se potápí, vytlačuje–li se voda z komor vzduchem, ponorka se vynořuje.
Lidské tělo má menší hustotu než sladká voda, plove samo od sebe na povrchu vody. Jenže rovnováha je velmi přesná. Stačí vztyčit ruce nad hladinu, tak jak to tonoucí dělají, a objem vody vytlačené tělem nedostačuje na nadlehčení a hlava klesne pod hladinu. Před utonutím se zachráníte takto: lehněte si na záda, tlačte ruce dolů a hlavu s ústy dozadu vzhůru, silně vdechujte a krátce vydechujte. Ještě lepší poloha je s rukami u těla a hlavou silně zvrácenou vzad v téměř vzpřímené poloze.
