Teorie
Člověk získává zrakem více než 80 % informací o svém okolí. Na základě zkušenosti se v mozku vytváří obraz viděného. Optické klamy demonstrují, že ne vždy odpovídá zrakový vjem skutečnosti. Optické iluze nejsou jen atrakcí k pobavení lidí. V řadě profesí jsou tyto klamy respektovány a cílevědomě využívány. Jsou používané např. v architektuře, sochařství, malířství, fotografii, návrhářství. Optické iluze studují oftalmologové a fyziologové, protože některé zrakové klamy mohou být znakem zrakových poruch. Optických klamů se využívá i v řadě uměleckých směrů ke zdůraznění kontur kreseb a karikatur, stínů postav či věcí.
Fyzickým příkladem optického klamu jsou magnetické kopce nebo řeky tekoucí nahoru. Magnetický kopec můžeme najít např. u Moravské Třebové (viz mapa). Na úseku cesty, kde jde silnice z kopce dolů, můžeme vidět auta, jak couvají na neutrál do kopce. Důsledným proměřením nadmořské výšky bylo zjištěno, že je vše v pořádku. Naše oko cestu považuje za základnu, k níž vztahuje sklon ostatních rovin. Při chůzi nejsme schopni rozeznat sklon 2°– 3°.
Mapa okolí magnetického kopce nedaleko Moravské Třebové.
Zdroj: www.mapy.cz.
V optických klamech nás neklame zrak, ale vlastní mozek. Je to způsobeno tím, že nejenom vidíme, ale podvědomě usuzujeme a docházíme k mylným závěrům. Optické klamy jsou klamy úsudku a nikoli smyslů. Optické klamy můžeme rozdělit na fyziologické, geometrické, perspektivní, psychologické a pohybové. Některé zrakové klamy nelze jednoznačně zařadit do jediné skupiny, protože příčiny jejich vzniku přesahují hranice uvedeného dělení.
Exponát Kohoutek patří k psychologickým klamům. Ke vzniku psychologických iluzí dochází převážně při pozorování rovinných předloh, které svou konfigurací mají vyjadřovat průmět trojrozměrného prostoru a jimž tuto prostorovou povahu vědomě či mimovolně přisuzujeme. Příčinou vzniku těchto klamů jsou čistě psychologické důvody.
Speciální částí psychologických klamům tvoří třírozměrné předměty, které ale ve skutečnosti nemohou existovat.
