ZVOLTE CÍLOVOU SKUPINU pro přehlednější zobrazení.

    Expozice

    Garant: 
    Dana Hanzalová
    Anotace pro veřejnost: 
    Návštěvník uchopí lodičku a několikrát otočí lopatkami, čímž se napne gumička mezi lopatkami. Poté lodičku položí na vodní hladinu, pustí ji, a pozoruje pohyb lodičky, která je poháněna otáčením lopatek.
    Anotace pro MŠ: 
    Dětí uchopí lodičku a několikrát otočí lopatkami, čímž se napne gumička mezi lopatkami. Poté lodičku položí na vodní hladinu, pustí ji, a pozorují pohyb lodičky, která je poháněna otáčením lopatek.
    Anotace pro 1. stupeň ZŠ: 
    Dětí uchopí lodičku a několikrát otočí lopatkami, čímž se napne gumička mezi lopatkami. Poté lodičku položí na vodní hladinu, pustí ji, a pozorují pohyb lodičky, která je poháněna otáčením lopatek.

    RVP pro 1. stupeň ZŠ

    Anotace pro 2. stupeň ZŠ: 
    Studenti uchopí lodičku a několikrát otočí lopatkami, čímž se napne gumička mezi lopatkami. Poté lodičku položí na vodní hladinu, pustí ji, a pozorují pohyb lodičky, která je poháněna otáčením lopatek. Pohyb je důsledkem přeměny potenciální energie pružnosti na pohybovou energii.
    Anotace pro SŠ: 
    Studenti uchopí lodičku a několikrát otočí lopatkami, čímž se napne gumička mezi lopatkami. Poté lodičku položí na vodní hladinu, pustí ji, a pozorují pohyb lodičky, která je poháněna otáčením lopatek. Pohyb je důsledkem přeměny potenciální energie pružnosti na pohybovou energii.

    Věda a technika v pozadí

    Loď je dopravní prostředek, který k pohybu po vodní hladině používá různé druhy pohonu – vítr, páru, elektromotor, které předávají energii plachtám, lopatkovým kolesům nebo lodnímu šroubu. Zdrojem energie exponátu je energie pružnosti uchovaná v gumičce.

    Teorie

    Velkým pokrokem v lodní dopravě byl vynález parního stroje Jamesem Wattem. První skutečnou plavbu s parním člunem podnikl markýz Claude de Jouffroy 15. července 1783 proti proudu řeky Saôny z Lyonu. Jeho žádost na udělení patentu na 30 let byla vládou odmítnuta. Poté Jouffroy dalších pokusů zanechal. Ani dalším pokračovatelům, tentokrát Američanům, se nevedlo lépe. William Henry dal v roce 1763 postavit člun s lopatkovým kolem na zádi a poháněný ohňovým strojem. Zkušební plavby se nepovedly. O dvacetpět let později John Fitch postavil několik parních člunů, které sice fungovaly, ale pro nedostatek kapitálu musel dalších pokusů zanechat. V roce 1784 postavil James Rumsey parní člun pro George Washingtona. Finance ho sice až tolik netrápily, ale uprostřed zkoušek nového člunu ho v roce 1792 ranila mrtvice.

    Na jaře 1803 postavil se svým přítelem Robert Fulton parní člun. Při zkoušce na Seině se zlomil na dvě části, ale Fultona to neodradilo. Postavil člun nový, 20 m dlouhý. Zkušební jízda Fultona neuspokojila, loď jela rychlostí jen 6 km/h. V roce 1806 se Fulton vrátil do Spojených států, postavil tu novou loď pojmenovanou Clermont a 17. srpna 1807 podnikl první zkušební plavbu. Ta dopadla velmi dobře; loď urazila asi 260 km z New Yorku do Albany za 32 hodin i přes prudký protivítr. Od dalšího roku byla zřízena pravidelná parolodní doprava.


    Parník Clermont.
    Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

    Do té doby byly všechny parníky kolesové. Lodní šroub známý již od doby Archimeda se začal používat od začátku 19. století. Vynálezců spojených s lodním šroubem je řada. V Evropě lze za průkopníka považovat Josefa Ressela, který použil Archimedovu spirálu v zadní části lodi jako nejlepší způsob pohonu lodí. Parní lodě postupně začaly vytlačovat plachetnice. Stavěly se stále větší a rychlejší. Zavedením vysokých tlaků páry docházelo k vibracím parního stroje a tím i celé lodi, proto musela být rychlost pohybu parních lodí omezena. Dalším pohonem byla parní turbína.

    Odborné dotazy

    Rezervace a nákup vstupenek

    Recepce

    Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.