Seneca znal zvětšující účinky skleněných nádob naplněných vodou. První skutečně zvětšující skla se objevila nejspíš v 11. století v Káhiře v dílně slavného arabského optika Alhazena (Abu Ali al Hasana ben al Hostina). Sloužila ke čtení posvátného písma mohamedánů, Koránu. Jeho ploskovypuklé zvětšovací sklo se pokládalo přímo na stránku knihy. Nezávisle na Alhazenovi objevil zvětšovací sklo mnich Roger Bacon. Bylo používáno podobně jako Alhazenovo sklo, ke čtení Bible. K výrobě lup se používal křemen nebo beryl. Postupně se tato čtenářská pomůcka oddálila od papíru a vzniky brýle (beryl – brille – brýle).
Senecův nápad byl v posledních letech znovu použit Joshuou Silverem do brýlí pro chudé. Brýle tvoří dvě plastové vrstvy mezi které se vtlačuje určitá vrstva silikonového oleje. Brýle se tak mohou přizpůsobit jakémukoli uživateli [zdroj: http://bigthink.com/design-for-good/the-eyeglasses-that-could-make-the-w....
Lupa je nejjednodušší optický přístroj. Tvoří ji spojka s malou ohniskovou vzdáleností opatřená držadlem. Tato čočka je však příliš vypuklá, a proto zkresluje obraz. Přímky se mění v křivky a obrazy mají několik barevných obrysů. Proto jednoduchou čočku lze užít jako lupu jen asi pro čtyřnásobné zvětšení. Lupou získáme obraz zdánlivý, zvětšený a vzpřímený.
Princip vzniku obrazu lupou.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Jestliže bychom chtěli dosáhnout většího zvětšení (až 25krát), musíme k sobě přiložit více čoček. Kladením čoček k sobě se však zvětšuje obsah plochy, a tím tmavne zorné pole, v němž pak předmět pozorujeme.
