19. února 1473 až 24. května 1543
polský lékař, matematik a astronom

Mikuláš Koperník se narodil v polské Toruni v domě č. 17 v ulici sv. Anny (dnešní Koperníkově) jako čtvrté dítě po Barboře, Kateřině a Ondřejovi. Rodina pocházela z Koperniki v okolí Nysy z piastowského území. Mikuláš dostal jméno po svém dědovi. Otec a děd z matčiny strany – rodem Watzenrode, vedli povstání, které osvobodilo Toruň od nadvlády řádu německých rytířů, proto se rodina těšila značné vážnosti v oblasti celé Warmie. Zde se také v roce 1464 jeho otec oženil a v roce 1473 se narodil Mikuláš. V deseti letech ztratil otce a poručníkem se oběma bratrům stal jejich strýc, bratr matky, Lukáš Watzenrode, pozdější biskup Warmijský. Do roku 1489 zůstali oba bratři s matkou. Není přesně známo, kde získali první vzdělání.


Mikuláš Koperník.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Pavel Trnka. Under Creative Commons.

V letech 1491 až 1494 studoval společně se svým bratrem Ondřejem na Akademii v Krakově. Zpočátku navštěvoval přednášky z aritmetiky, perspektivy, rétoriky a gramatiky. Po ukončení nižšího stupně pokračoval na přání strýce ve studiu církevního práva. Během dalších let se stále více zabýval astronomií, navštěvoval astronomické přednášky Vojtěcha z Brudzewa a přátelil se s profesorem Martinem Biemem, se kterým prováděl první astronomická pozorování a diskutoval s ním o tvaru sluneční soustavy a rozmístění planet. Seznámil se zde dokonale s Ptolemaiovým systémem, vlastnil i Euklidovy Základy a Tabulky krále Alfonse Kastilského, což bylo na tehdejší dobu vzácné. V době studia na krakovské Akademii si založil svou knihovnu. Do každé knihy vpisoval datum koupě i způsob, jak knihu získal.


Koperníkův rodný dům v Toruni.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Stephen McCluskey, 2005. Under Creative Commons.

Roku 1495 si Lukáš Watzenrode pozval oba bratry k sobě do Warmie. Původně pro ně zamýšlel post kanovníka ve svém biskupství, jenže oba bratři neměli dokončené akademické vzdělání, a tak jeho návrh nebyl ani warmijskou kapitulou ani Římem schválen. Na přání strýce Lukáše odjeli oba bratři do italské Bologni studovat právo. Mikuláš se ale více věnoval studiu astronomie u profesora Domenica di Navary. S ním také v roce 1496 pozoroval zákryt Aldebaranu Měsícem. Toto pozorování mu poskytlo pádné důkazy k jeho pozdější heliocentrické teorii. Začal studovat řečtinu a později překládal díla velkých Řeků do latiny. V roce 1497 získal konečně hodnost kanovníka warmijské kapituly společně s příslušným statkem. Jeho bratr Ondřej se podobného titulu dočkal o rok později. Oba bratři právo studovali velmi nedbale, a tak není divu, že si je strýc předvolal do Warmie.

K jejich překvapení je strýc poslal do Říma. Zde měl Mikuláš svou první přednášku z nebeské astronomie a zde se také seznámil s Michelangelem Buonarottim. Byla to velmi krátká známost, trvala jen několik dní. Mikuláš zde provedl další astronomická pozorování – zatmění Měsíce. Po krátké době je strýc povolal z Říma k sobě do Warmie. Museli obhájit svá další studia. Mikuláš se zapřísáhl, že během dalších dvou let dokončí studium kanovnického práva a mimo to ještě vystuduje lékařství na univerzitě v Padově. V průběhu května 1503 odjel z Padovy do Ferrary, aby tu složil doktorskou zkoušku z kanonického práva. Zkušební podmínky a poplatky byly na této univerzitě výhodnější. Z lékařství doktorskou zkoušku nesložil, stačil mu jen licenciát, který ho opravňoval k výkonu lékařské praxe.

V době svých třiceti let dokončil univerzitní studia a vypravil se z Itálie zpět do Polska. Během cesty se zastavil v Krakově, kde se potvrdila jeho předpověď konjunkce Jupitera a Saturna, která nastala téměř přesně podle jeho výpočtů a téměř o měsíc dříve podle ptolemaiovských výpočtů. Na konci cesty ho čekal jeho strýc Lukáš Watzenrode ve Warmii a místo jeho osobního sekretáře, lékaře, poradce a důvěrníka. V této funkci se účastnil všech jednání, významných událostí a cest. Mikuláš Koperník takto získal široký přehled o politické situaci, diplomatické praxi, ekonomických vazbách a správě warmijského teritoria. V roce 1510 opustil svého strýce a odešel do Fromborku, kde se stal kanovníkem. K pozorování získal mohutnou nárožní věž v severovýchodním koutu opevněného kapitulního paláce. Své hvězdářské přístroje si sám vyrobil. Bylo to astrolabium, trikvitrum a kvadrant. Kromě toho nechal na dvoře vybudovat pavimentum, rovnou, kameno–cihlovou plošinu o rozměrech 4 × 4 metry, ze které pozoroval polohu Slunce na ekliptice. Napříč plošinou probíhal kovový poledník, na který se nasazoval kvadrant. Společně s gnomonovým sloupkem měřil výšku Slunce v poledne. Díky tomu mohl vypočítat zeměpisnou šířku Fromborku a sklon roviny ekliptiky. Kvadrant se stal kořistí Řádu německých rytířů, kteří dobili kurii.


Koperníkův měřící přístroj, který sloužil k měření úhlů.
Zdroj: FLAMMARION, K. Koprnik a soustava světová. Praha. Tiskem a nákladem J. Otty.

 Ve Fromborku zůstal celý život s výjimkou let 1516 až 1519, kdy působil jako správce na hradě Olsztyn a Mehlsack. I na olsztynském zámku si zřídil pozorovatelnu, ale ne tak nákladnou jako ve Fromborku. Nejprve určil zeměpisnou šířku zámku, pak pokračoval velmi novátorsky v pozorování Slunce. Na zeď arkádové chodby, kde pozoroval, nechal nakreslit síť hyperbolických křivek a jednu přímku označující rovnodennost. Pak pomocí odrazu světelného paprsku od hladiny kapaliny v nádobě zakresloval polohu Slunce v síti křivek. Díky tomu mohl vypočítat kolik dní ještě zbývá nebo kolik dní je po dnu jarní či podzimní rovnodennosti. Z více údajů pak stanovil délku roku a přispěl k reformě juliánského kalendáře. Mimo jiné byl zástupcem kapituly na pruském sněmu, působil i jako odborný znalec při obnově mincovnictví a i jako lékař měl vynikající pověst (chudé léčil bezplatně).

V roce 1520, v době bojů proti Řádu německých rytířů, se stal administrátorem města Olsztyna. Jeho hlavním úkolem byla obrana města. I v této pohnuté době pozoroval, ve dne se věnoval lidem a v noci hvězdám. Ve službách zůstal do roku 1521, kdy byl jmenován komisařem Warmie. Od roku 1523, po smrti Warmijského biskupa celé Warmii dokonce vládl.

 Mikuláš Koperník: Nicolai Copernici Torinensis De revolutionibus orbium coelestium, libri VI

Nejslavnějším Koperníkovým dílem je Nicolai Copernici Torinensis De revolutionibus orbium coelestium, libri VI (Mikuláše Koperníka toruňského O obězích nebeských sfér, 6 knih), na němž pracoval hlavně v letech 1507 až 1515, ale dokončil je až koncem života, tj. za 36 let. Spis věnoval papeži Pavlu III. Snažil se jednoduchým a spolehlivým způsobem vypočítat dráhy nebeských těles Slunce, Měsíce a planet. Za základ si vzal 13 knih Ptolemaiova Almagestu, které důkladně prostudoval. Zřejmě vlastnil latinský překlad z arabské verze z roku 1515, který obsahuje řadu oprav a poznámek. V Almagestu se však Země pokládá za nehybnou, což se tehdy považovalo za nepochybné. Když Koperník vycházel z tohoto předpokladu, nepodařilo se mu uspokojivým způsobem vypočítat pohyby hvězd. Když nechal kroužit Zemi kolem Slunce jako ostatní planety, vše se rázem zjednodušilo a zpřehlednilo. Z tohoto poznatku ihned vyvodil i pozoruhodný závěr: Opisuje–li Země ročně kolem Slunce dráhu o tak velikém průměru, pak nemohou být stálice nám tak blízko, jako se tehdy mělo za to.


Stránka z rukopisu O obězích nebeských sfér.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Koperníkovy myšlenky můžeme shrnout:

  • Planety se pohybují rovnoměrným pohybem po kružnici kolem Slunce
  • Slunce je centrálním tělesem vesmíru
  • Země je planetou
  • Země koná rotační pohyb kolem vlastní osy, obíhá kolem Slunce a koná tzv. precesi

Díky tomu mohl vysvětlit střídání dne a noci, sled ročních období, zatmění Slunce a Měsíce, zákryty hvězd Měsícem, vypočetl relativní vzdálenosti ve sluneční soustavě, planetární kličky (Ptolemaiem vysvětlené pomocí složité soustavy epicyklů – kružnic) vysvětlil jako zobrazení pohybu Země a planet kolem Slunce.

Před rokem 1515 napsal Koperník několikastránkovou rozpravu ve formě dopisu, jehož kopie byly rozeslány astronomům. V původním textu nebyl uveden název, autor, datum ani místo vzniku. Podle počátečních slov Nicolai Copernici de hypothesibus motuum caelestium a se constitutis commen tariolus (Mikuláše Koperníka malý komentář …) se tento dopis nazývá Commentariolus (Malý komentář). V této práci astronomům vyložil základní myšlenky heliocentrismu. Text nebyl ve své době nikdy vytištěn, šířil se pouze v několika opisech. Originál si postupně předávali astronomové Joachim Rheticus, Tadeáš Hájek z Hájku a Tycho Brahe. Ten jej nechal několikrát opsat a kopie zaslal dalším astronomům. Do opisů už přidal i autorovo jméno. V současné době se nalezly pouze tři exempláře Commentariolu – jeden z těchto opisů byl nalezen v roce 1878 v Rakouské národní knihovně další v Aberdeenu a Stockholmu.

K vydání díla De revolutionibus orbium coelestium, jej přiměl jeho žák a profesor matematiky na luteránské univerzitě ve Wittenbergu Joachim Rheticus, který se stal Koperníkovým žákem a který s ním strávil několik let ve Fromburku a který se také nejvíce zasloužil o to, že dílo v roce 1543 v Norimberku skutečně vyšlo. Vydání se neobešlo bez problémů. Knihtiskař Osiander žádal Koperníka o přepsání úvodu, v kterém by potvrdil, že jde o pouhou teorii. Koperník tak neučinil, proto předmluvu napsal sám Osiander. Změnil i původní název De Revolutionibus na Nicolai Copernici Torunensis De Revolutioínibus erbium coelestium Libri VI. Norimbergae apud Ioh. Petreium, Anno M.D.SLIII. Zfalšoval tak Koperníkovo dílo a popřel jeho pravdivost. To už Koperník ležel na smrtelné posteli. Podle pověsti se v den smrti dočkal prvního výtisku knihy.

Koperník s vydáním otálel tak dlouho, aby se k němu nevyjadřovali lidé, kteří mu nerozumí. Nezúčastnil se lhostejného přijetí veřejností, ani pozdějšího pronásledování církví. V roce 1616 byl spis přidán na index zakázaných děl. Koperníkovi zastánci umírali na hranicích (Giordano Bruno nebo Lucilio Vanini) nebo byli drženi v domácích vězeních (Galileo Galilei). Až v roce 1835 bylo Koperníkovo učení vyňato z indexu církví zakázaných děl.

Několik výtisků 1. vydání díla vlastní i Státní knihovna v Klementinu a 2. vydání Památník národního písemnictví v Praze na Strahově. Pro nás je jistě zajímavé, že rukopis díla zakoupil v Heidelberku český student Jan Amos Komenský. Později se rukopis díla dostal do pražské knihovny Nosticů a v roce 1953 byl naší vládou věnován Polsku a je uložen v knihovně Jagellonské univerzity v Krakově, kde Koperník studoval.

První kniha díla obsahuje ve čtrnácti kapitolách filozofické úvahy, které zdůvodňují správnost heliocentrické soustavy a existenci pohybů Země, o tvaru vesmíru a Země, o rozměrech Země a vesmíru. Koperník navazuje na Euklida a Ptolemaia a uvádí matematické poznatky potřebné k řešení všech úloh sférické trigonometrie. Kniha druhá uvádí čtenáře do geometrických problémů při určování sklonu roviny ekliptiky a roviny světového rovníku. Vysvětluje určování souřadnic hvězd a okamžiků východu a západu nebeských těles. Teoretické výklady a výpočty jsou doplněny 12 stránkami tabulek a návodem k použití. Je připojen i rozsáhlý katalog souhvězdí a hvězd. Třetí kniha pojednává o precesi jarního bodu a o pohybech Země – o její rotaci (otáčení) kolem vlastní osy a o revoluci (ročním oběhu Země kolem Slunce), kniha je opět doplněna tabulkami. Čtvrtá kniha je věnována pohybům Měsíce, výpočtu vzdáleností Měsíce od Země a Země od Slunce a výpočtu vzájemného poměru velikostí Slunce, Země a Měsíce. Závěr knihy tvoří postupy výpočtů paralax Slunce a Měsíce, je připojeno několik kapitol o konjunkci a opozici nebeských těles a o zatmění Slunce a Měsíce. Pátá kniha pojednává o pohybech pěti planet (Saturn, Jupiter, Mars, Venuše a Merkur). V úvodní kapitole je zaveden pojem hvězdného času. Následující kapitoly obsahují výpočty poloh jednotlivých planet a vysvětlení příčin přímých a zpětných pohybů z hlediska heliocentrické soustavy. Kniha šestá je zaměřena spíše teoreticky a pojednává o tzv. pohybu planet v šířce měřené na obě strany od ekliptiky. Nebyla však dokončena a ani poznatky v ní uvedené se v dalším rozvoji astronomie příliš neuplatnily.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Koperníkovy ostatky byly uloženy ve warmijském kostele. Původní nápis na hrobě byl:

Nevyhledávám odpuštění takového, jakého došel Pavel,

ani Petrovy milosti nežádám,

nýbrž o tu, kterou jsi dal na dřevě kříže lotrovi,

snažně prosím.

Třicet let po smrti nahradil tento nápis polský historik Martin Kromer nápisem:

D. O. M.

R. D. Nicolao Copernico

Tornenti, artium

Et medicinae

Doctori,

Canonico Warmiensie

Praestanti astronomiae

Instauratori:

Martinus Cromerus,

Episcopus Warmiensis

Honoris et ad posteritatem

Memoriae causa posuit.

MDLXXI.

V překladu:

B(oha) V(šemohoucího) S(lužebníku) V(eledůstojnému) P(ánu) Mikuláši KOperníko Toruňskému, (svobodných) umění a lékařství doktoru, kanovníkovi Warmínskému, výtečnému (hvězdopravci a) hvězdářství oprávci: Martin Kromer, biskup Warmínský na počest a pamět potomstva postaviti dal 1571.

Camille Flammarion v [3] popisuje Mikuláše Koperníka takto: „Ve tváři Koprníkově zračila se dobrota a rozjímavost. Ruměná jeho líce naznačovala vnitřní mír a poklid svědomí. Oči jeho krásné a živé, oživovaly se podle dojmů jeho duše. Vlasy mu spadaly v kadeřích na plece, a postava jeho byla postavou silného, statného člověka.“

Použité zdroje

[1] AUGUSTA, P. Mikuláš Koperník. 3POL, květen 2003.

[2] HACAR, B. Mikuláš Koperník, jeho život a dílo. Matematika a fyzika ve škole, leden 1973, roč. 3, č. 5, s. 371–374.

[3] FLAMMARION, K. Koprnik a soustava světová. Praha: Tiskem a nákladem J. Otty.

[4] IWANISZEWSKA, C. Astronomie Mikuláše Koperníka. Přeložil Z. Horský. Orbis: Praha, 1972. ISSN 11–120–72.

[5] JÁCHIM, F. Mikuláš Koperník a hvězdy. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 1998, roč. 7, č. 5, s. 312–314. ISSN 1210–1761.

[6] JAVORCZAKOVÁ, M. Slunce jsem zadržel, životopis Mikuláše Koperníka. 1. vydání. Praha: Albatros, 1979. ISBN 13–744–79.

[7] KOTULOVÁ, E. Kalendář aneb kniha o věčnosti a času. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1978. ISBN 25–068–78.

[8] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.

[9] RICHTER, S. Mikuláš Koperník. Cesta muže, jenž změnil obraz světa. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 1973. ISBN 33–406–73.

[10] SALABUM, J. Mikuláš Koperník – tvůrce novodobé astronomie. Matematika a fyzika ve škole, říjen 1972, roč. 3, č. 2, s. 141–143.

[11] STUDNIČKA F. Mikuláš Koprník na oslavu 400leté památky jeho narození. 1. vydání. Praha: Jednota českých mathematiků, 1873.

[12] ŠOLC, M. Commentarious – ztracený a znovuobjevený milník na cestě k heliocentrismu. Dějiny věd a techniky, 2014, roč. 47, č. 1, s. 3–13. ISSN 0300–4414.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.