Úkolem fyziky je studium fyzikálních objektů (těles, polí), jejich vlastností a změn, které se s nimi dějí. Abychom mohli stav těles a fyzikálního děje přesně popisovat, musíme vybrat vlastnosti, které jsou pro ně charakteristické (např. délka, čas, teplota apod.). Vlastnosti fyzikálních objektů, které můžeme měřit a vyjadřovat číselně, se nazývají fyzikální veličiny. Hodnota fyzikální veličiny je dána součinem číselné hodnoty a příslušné měřící jednotky.
Základ měr a vah byl položen v Babyloně. Chaldeové dělili den i noc na dvanáct hodin a k měření času používali vodu vytékající z určité nádoby. Babylonský talent je nejstarším známým závažím a je to váha určité krychle vody, která natekla za určitý čas. Délka hrany krychle sloužila jako délková jednotka. Odtud odvozovali svoje míry Egypťané, Řekové i Římané. Postupem času, jak klesala vzdělanost, tak se propracovanost babylonského systému vytrácela a nastoupily hrubé jednotky odvozené z rozměrů lidského těla, průměrů ovoce apod.
2400 let staré znázornění jednotky sáh neboli šes stop (ta je vidět nad pravou paží) pochází ze starého Řecka.
Zdroj: AUGUSTA, P. - KLŮNA, P. Tajemství přesnosti. 1. vydání. Praha: Albatros, 1983. ISBN 13-856-83.
Není proto divu, že ke konci 18. století byla v Evropě velká nejednotnost v používání délkových jednotek – co kraj to jiný typ jednotek. Kronikář Václav Hájek z Libočan popsal ve své Kronice české, jak se panovníci Jindřich I. nebo Přemysl Otakar II. snažili zavést jednotné míry, ale mezi poddanými nebyli úspěšní. Základem délky zavedené Přemyslem Otakarem II. bylo ječné zrno (4,93 mm), čtyři ječná zrna tvořila prst (19,71 mm), pět ječných zrn palec (24,65 mm), čtyři prsty dlaň (78,85 mm), 10 prstů píď (197,14 mm), tři pídě byl tzv. pražský loket (0,591 m). Později se tato soustava znovu rozrůznila a za panování Karla IV. musely být míry znovu stanoveny. Byly vloženy do zemských desek, ale bohužel neměly dlouhého trvání, protože shořely spolu s nimi při velkém požáru pražského hradu v roce 1541.
Podrobný záznam o starých českých mírách provedl „císařův služebník v umění geometrickém a zemský měřič v království českém" Šimon Podolský z Podolí v česky psaném spise Knížka o měrách zemských. Obsahem spisu je poučení o správných zemských mírách a o správném postupu při vyměřování, protože — jak zdůrazňuje Podolský — „ne každý jest geometr a měřič, kdož maje šňůru aneb provazec v ruce, okolo dědin neb lesů s ní chodí" [KOLOMÝ, R. Z historie starých měr a zavedení metrické soustavy, Pokroky matematiky, fyziky, astronomie, r. 14, 1969, č. 4.].
V roce 1853 byly císařským dekretem sjednoceny míry na území Rakouska–Uherska. Jako základ byly vzaty míry dolnorakouské. 20. května 1875 byla podepsána zástupci 17 států tzv. metrická konvence. Zároveň byl založen mezinárodní ústav pro míry a váhy v St. Cloud u Paříže, jehož úkolem bylo stanovit normály a pro jednotlivé státy zhotovit kopie. Metrická konvence vstoupila v platnost 1. ledna 1876. Dohodou stanovený metrický systém (protože základem byl metr) měl v té době pouze 2 jednotky: metr a kilogram. Československá republika vyhláškou ministerstva zahraničí z 24. listopadu 1922 přistoupila k této úmluvě podle usnesení Národního shromáždění ze dne 17. února 1922. Normální československý metr měl označení No 7 Alliage de 1874 a byl uložen na Československém inspektorátě pro cejchovní službu v Praze.
Od té doby vznikla řada měrných soustav, např. soustava absolutní, technická, praktická, weberova, gaussova, lorentzova, elektrotechnická. Z nich se pak vytvořila současná soustava, která se u nás používala od 1. ledna 1980. Nazývá se Mezinárodní soustavu jednotek, její zkratka je SI (Systém internationl d´Unite). Pro každou jednotku je přesně stanovený postup, jak ji získat, tzv. definice. Na 26. zasedání Generální konference pro míry a váhy v roce 2018 byly čtyři základní jednotky znovu definovány, u ostatních základních jednotek byly změněny jen formulace jejich definic. Nové definice začaly platit od 20. května 2019. Nové definice základních jednotek umožňují jejich realizace kdekoliv. Třeba v Praze, New Yorku nebo na Měsíci. Ne všechny země přijaly tuto soustavu. Metrická konvence má v současné době 60 členských a 42 přidružených zemí. V ČR se používání jednotek řídí československou státní normou ČSN 01 1300 Zákonné měřící jednotky. Mezinárodní soustava jednotek obsahuje základní, odvozené a vedlejší jednotky.
Použité zdroje:
[1] KLENOVSKÝ, P. – PRAŽÁK, D. Nové definice základních jednotek SI. Pokroky matematiky, fyziky & astronomie, roč. 64/2019, č. 3, s. 129-138. CS-ISSN-0032-2423.
[2] OBDRŽÁLEK, J. Nový kilogram v SI. Československý časopis pro fyziku, 2019, č. 4, svazek 69, s. 244–246. ISSN 0009–0700.
[3] SODOMKA, L. Přirozené a nové fyzikální jednotky. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, červen 2008, roč. 17, č. 10, s. 603–611. ISSN 1210–1761.
[4] SVOBODA, P. Nové definice některých základních jednotek měření v soustavě SI. Československý časopis pro fyziku, 2007, č. 2, svazek 57, s. 99–105. ISSN 0009–0700.
[5] ŠINDELÁŘ, V. 130 let od vzniku Metrické konvence. Československý časopis pro fyziku, 2006, č. 4, svazek 56, s. 240–248. ISSN 0009–0700.
[6] ŠINDELÁŘ, V. Malá kritika soustavy SI. Československý časopis pro fyziku, 2003, č. 1, svazek 53, s. 60–61. ISSN 0009–0700.
