Astrologie je víra, že okamžitá pozice planet na obloze - mezi které ovšem astrologie počítá i dvě takzvaná světla, Slunce a Měsíc (naopak nepočítá vůbec s kometami a jinými objekty na obloze) - v momentě narození člověka předurčuje jeho charakter, vlohy, nemoci i jeho konkrétní osud. Vše lze vyčíst z podrobného schématu vzájemného postavení planet a světel projekci se Zemí uprostřed, v tzv. horoskopu. Porovnáním horoskopu s okamžitou situací na nebi pak lze zjišťovat i okamžitá nebezpečí, naděje, předvídat události budoucí - pro příští den, měsíc, rok.
Astrologie vznikla již 2 000 let před n. l v Mezopotámii a kvetla ve vyspělých státech té doby: starověké Číně, Babylónii, Egyptě. První astrologové vycházeli ze zkušeností, z pozorování okolního světa. Jejich předpovědi byly neurčité, a proto skoro vždy pravdivé. První osobní horoskop byl vytvořen pro den 29. dubna 409 před. n. l. Na přelomu letopočtu se astrologie rozvíjela prakticky ve všech civilizacích Středomoří. Až do 16. či 17. století nebylo možné odlišit astronoma a astrologa. Obě profese splývaly v jedno. Astrologie všude výrazně podporovala rozvoj astronomie. Právě při astrologických výpočtech byla formulována první teorie pohybu nebeských objektů. Správný vztah mezi astronomií a astrologií vyslovil Johannes Kepler: "bláznivá dcerka astrologie živí ctihodnou a rozumnou matku astronomii, která by jinak zemřela hlady“.
Universum, C. Flammarion, Holzschinitt, Paris 1888, Kolorit: Heikenwaelder Hugo, Wien 1998.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Země obíhá kolem Slunce v rovině, která se nazývá ekliptika. Tato rovina se zároveň při pohledu ze Země promítá na hvězdnou oblohu (tj. vůči vzdáleným hvězdám) jako dráha Slunce během roku. Není snadné polohu ekliptiky na hvězdné obloze určit, protože nikdy nevidíme současně hvězdy a Slunce. Podél ekliptiky se nachází řada souhvězdí, která jsou většinou značena názvy zvířat (proto zvířetníková souhvězdí). Těchto souhvězdí existuje třináct. Jen málokdo ví, jaký je vlastně rozdíl mezi souhvězdím a znamením. Před zhruba 2 500 lety byla dráha Slunce po obloze během roku rozdělena na 12 dílů po 30 stupních, kterým byly dány názvy podle bájných bytostí a zvířat tzv. zvěrokruh (pás oblohy ležící v šířce 6o na obě strany od ekliptiky a jeho šíře vychází z maximální šířky dosahované Měsícem). Slunce tedy procházelo jedním znamením zhruba jeden kalendářní měsíc. Tato znamení byla ve stejné době ztotožněna se skupinkami hvězd, které se nacházely právě v daných místech oblohy. Souhvězdí (ploška oblohy s výrazným obrazcem hvězd) byla totéž co znamení (rozparcelování ekliptiky po 30o). Od té doby se však mnohé změnilo. Souhvězdí je dnes definováno jako přesně ohraničená plocha oblohy a nemají nic společného s dělením ekliptiky, se znameními. Zvěrokruh je nyní rozdělen do třinácti souhvězdí, začíná souhvězdím Berana - jarním bodem a pokračuje Býkem, Blíženci, Rakem, Lvem, Pannou, Váhy, Štírem, Hadonošem, Střelcem, Kozorohem, Vodnářem až k Rybám. Vlivem precese (pohybem jarního bodu směrem dozadu přes hvězdy během 25 868 let trvající periody, způsobené pomalým výkyvem zemské osy) se mezi původní souhvězdí zvěrokruhu dostal i Hadonoš. Proto již dnes není Slunce v těch souhvězdích jak určují astrologové.
