ZVOLTE CÍLOVOU SKUPINU pro přehlednější zobrazení.
    Garant: 
    Eliška Homutová

    Věda a technika v pozadí

    I když dnes řada lidí nakupuje na farmářských trzích místní ovoce a zeleninu, přesto je pro každého velkým lákadlem ochutnat něco exotického. Pojďme se podívat, kde takové exotické druhy ovoce, zeleniny, koření a pochutin rostou.

    Teorie

    Vedle jablek a hrušek se na českém trhu stále častěji objevují různé druhy ovoce s exoticky znějícími názvy. Neobvyklé plody z tropických a subtropických oblastí mohou přinést nové chuťové zážitky a příjemně obohatit jídelníček.

    Avokádo (Persea americana) je strom původem z Mexika a Střední Ameriky, u nás patří mezi ty obvyklejší druhy exotického ovoce. Nejčastěji se k nám dováží z Izraele nebo z afrických a středoamerických plantáží. Roste na stromech dorůstajících výšky až dvaceti metrů. Na rozdíl od jiných druhů ovoce se vyznačuje mimořádně vysokým obsahem tuku – od dvaceti do třiceti procent. Plody avokáda vynikají jemnou oříškovou chutí, která nejlépe vynikne v kombinaci se solí, pepřem a citronovou šťávou.


    Avokádo.
    Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

    Kaki je plod stromu tomel japonský (Diospyros kaki), kvalitního ebenovníku, který se pěstuje také pro dřevo. Je to krásně oranžové ovoce, tvarem připomínající větší rajče. Pochází z Číny, odkud se rozšířilo do všech subtropických oblastí světa. Ovoce musí být zralé a velmi měkké, jinak je dužnina trpká. Zralé kaki má oranžovou dužninu příjemného a sladkého aroma.

    Maracuja je plodem stromu mučenka (Passiflora edulis), který roste v Jižní Americe, Indii, Austrálii, východní Africe a Jihoafrické republice. Nevzhledné svrasklé bobule fialové barvy sice ke konzumaci na první pohled nelákají, ukrývají však silně aromatickou, chuťově zajímavou sladkokyselou dužinu s množstvím jedlých semen.

    Nashi je ovoce mírného pásu, pocházející z hrušně písečné (Pyrus pyrifolia), která roste v Číně, nebo z japonské odrůdy (Pyrus ussuriensis). Někdy se s tímto ovocem lze setkat pod označením japonské nebo asijské hrušky. Obě odrůdy se liší tvarem – japonské nashi má tvar jablka, čínské tvar hrušky. Oba druhy jsou šťavnaté a sladké, chutí podobné našim hruškám.

    Papája obecná (Carica papaya) je teplomilná rostlina, která plodí oválné ovoce podobné melounu. Masitá a nasládlá dužnina uvnitř mívá žlutavě oranžovou barvu. Plod je vyplněný velkým množstvím svrasklých semen, obalených rosolovitou sladkou hmotou. Semena mají palčivou chuť, proto se používají jako náhražka pepře. Zralý plod je na omak pružný, ne však měkký.

    Mochyně peruánská (Physalis peruviana) pochází z Jižní Ameriky. V kalichu má umístěné žluté plody velikosti většího hroznového vína. Chuť tohoto dekorativního ovoce je sladkokyselá s lehce natrpklým dozvukem. Plody se považují za léčivé při močových kamenech, zánětech ledvin, při revmatismu nebo žlučových kamenech.

    Kromě artyčoku, lilku a reveně můžeme mezi neobvyklé druhy zeleniny, které se postupně zabydlují v našem jídelníčku, zařadit bambusové výhonky, čekanku a chřest. Bambus (Bambusa) je souhrnný název pro několik rodů stálezelených dřevnatých trav, největší druhy dorůstají výšky až 40 metrů. Za 24 hodin vyroste o neuvěřitelných 100 cm. Bambus má mnohostranné využiví - slouží jako materiál pro konstrukci staveb, výrobu nástrojů, nábytku, papíru a oděvů, nebo také jako potravina v podobě bambusových výhonků. Obsahuje převážně bílkoviny a sacharidy.

    Čekanka listová (Cichorium endivia) je listová dvouletá zelenina, která vytváří v prvním roce řepovitý kořen a listovou růžici. Pěstuje se pro tzv. čekankové puky, které se používají jako přísada do zeleninových salátů. Mimo použití čerstvé čekanky je možné ji i tepelně upravovat jako ostatní druhy zeleniny. Čekanka je bohatá na vitamíny a minerály, zejména na kyselinu listovou, vitamíny A a K a vlákninu.


    Čekankový puk.
    Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: David Monniaux. Under Creative Commons.

    Chřest (Asparagus) je vytrvalá bylina, je známo asi 170 až 300 druhů, které jsou rozšířeny hlavně v Evropě, Asii, Severní Americe a Africe. V Česku roste jediný druh – chřest lékařský (Asparagus officinalis), který dorůstá až dvou metrů, má bohatě větvené lodyhy s tenkými a jemnými lístky. Je velmi podobný a příbuzný asparágusu, který se používá do květinové vazby.

    Koření se obvykle používá k vylepšení chutě a vůně pokrmů, někdy také k jejich konzervaci. Vyrábí se ze sušených nebo čerstvých částí rostlin. Řada koření se pěstuje i u nás, ale většina se dováží. Kromě základních druhů koření – kmínu, pepře, skořice a vanilky – se v české kuchyni nejčastěji používá bobkový list, hřebíček, muškátový květ a oříšek, nové koření, šafrán a zázvor. Bobkový list je sušený list vavřínu ušlechtilého (Laurus nobilis), který pochází pravděpodobně z Malé Asie, ale dnes se pěstuje v celém Středomoří. Jedním z největších producentů je Turecko. Hřebíček je sušený kalich s poupětem hřebíčkovce kořenného (Syzygium aromaticum syn. Eugenia caryophyllata). Pochází z Moluckých ostrovů a používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Z muškátovníku pravého (Myristica fragrans) se používá jako koření sušený míšek ze semene – muškátový květ – a vysušené semeno – muškátový oříšek. Nové koření je sušeným plodem Pimentovníku pravého (Pimenta dioica syn. P. officinalis), který pochází z Jamajky. Šafrán setý (Crocus sativus) se pěstuje pro čnělky svých květů, které jsou vysoce ceněným kořením. Pochází ze západní Asie. Na podzim kvete fialovým květem, v každém květu jsou tři nitkovité, 2 - 3 cm dlouhé purpurově hnědé čnělky (někdy nesprávně nazývané blizny), které se sklízejí ručně, odštípnutím. Neexistuje žádný stroj, který by jakkoliv ulehčil sběr čnělek, a tento fakt, společně s malým množstvím takto získaného koření (přes 100 000 čnělek váží jen asi 1000 g), je důvodem vysoké ceny šafránu. V současnosti je to nejdražší koření na světě. Šafrán se nejvíce pěstuje v Íránu, Španělsku, v jižní Francii, v severní Africe a Latinské Americe. Zázvor se získává z oddenků zázvoru lékařského (Zingiber officinale). Může mít žlutou, okrovou až černou barvu; má výraznou pryskyřičnou vůni; jeho chuť je velmi výrazná, aromatická, slabě ovocná až citrusová a sladce pikantní (ve větším množství je až velmi ostrá). Je nezbytnou součástí indické a čínské kuchyně. Používá se do sladkých i slaných pokrmů: zázvorového pečiva, guláše, pečených mas, ale i piva nebo limonád. Čerstvý, sušený, vařený i nakládaný působí příznivě na lidské zdraví.


    Šafrán setý.
    Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

    Odborné dotazy

    Rezervace a nákup vstupenek

    Recepce

    Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.